Když jsem byla malá, zdál se mi opakovaně dobrodružný sen. Jela jsem v
něm na koni v čele stáda a prchali jsme před pronásledovateli. Všechna zvířata se podařilo zachránit. Často se mi
zdával také lítací sen. Byl tak živý, že jsem si po probuzení myslela, že skutečně umím létat.
Od té doby se mi zdála spousta snů, z nichž si většinu nepamatuji.
Nejraději jsem, když se ve spánku setkám s lidmi, jež nejsou už mezi námi. Jsem vděčná alespoň za takovéto setkání s nimi.
Připadá mi pak, že nás neopustili.
A teď trochu z jiného soudku. Měla jsem v životě různá přání. Chtěla jsem
mít spokojenou rodinu se dvěma dětmi. Prvního jsem si přála chlapečka a druhou holčičku, sice to nebylo úplně
podstatné, samozřejmě si člověk přeje,
aby děti byly hlavně zdravé, ale přesto pořadí nám vyšlo. Pokud bychom
neměli štěstí a děti byly postižené, stejně bych ani neuvažovala o možnosti nenechat si je přes všechny trable a
náročnost péče. Takové děti dokáží dávat lásku stejně nebo i více, než ostatní.
Další sny považuji za méně důležité, jejich uskutečnění však bylo
příjemné. Přála jsem si elektrický šicí stroj, klávesy, vyzkoušet si malování na sklo, koupit dětem kolo a koloběžku - tohle
všechno se podařilo.
Jako malé dítě jsem slíbila dědečkovi, že se o něj ve stáří postarám.
Tehdy prohlásil, že by mě tím nechtěl obtěžovat. Svým slovům jsem dostála a dalo by se říci, že svým způsobem se jednalo
také o splněný sen.
Mým úplně největším přáním zůstává lepší svět, ve kterém se nikdo nebude
muset bát terorismu ani válek, kde nikdo nebude trpět žízní ani hladem, nebudou lidé bez přístřeší a vládnout bude
bezpodmínečná láska. Lidé pochopí, že musí žít v souladu s matkou Zemí, zácházet s přírodou citlivě a neničit ji,
zájem o ekologii bude samozřejmostí.
Nevím, jestli se dočkám naplnění této krásné vize, ale i malé krůčky na cestě k
tomuto cíli jsou důležité a přinesou radost nejen mně. Ráda bych i já přispěla svou troškou do mlýna, aby se
přiblížilo uzdravení naší planety, třeba jen láskyplným úsměvem, pár milými větami a láskou v srdci, která vyzařuje navenek.
Když každý odevzdá to nejlepší, co v něm je, ve prospěch celku, hezčí
budoucnost je nadosah a nemusí být pouhým snem.
Představuji si také, že bych třeba v budoucnu pomáhala v chudých zemích, nebo působila alespoň u nás v dobrovolné organizaci. Zatím to není možné, mám ještě před sebou několik let výchovy dětí a péče o ně. Snad jednou přijde ten den.
Slavia - čtenářka
ChytráŽena.cz