Moje dovolená v Chorvatsku

Popíšu vám, jaká byla desetidenní dovolená s 8měsíčním prckem, 7letým bratrem, který je tak trochu „trapič“, 11letou sestrou, co má před pubertou (je v pubertě ) a naším dědou !

Začalo to balením – což bylo strašný, ale asi hlavně jen díky sourozencům, kteří měli cestovní horečku a pořád se ptali, kdy už pojedem (no prostě hrůza…). Věcí jsme s sebou táhli docela dost, hlavně pro prcka. Nedovedla jsem si představit, co všechno tam budu potřebovat, tak jsem vzala snad všechno. Do toho jsem ještě musela vyslechnout instrukce, kde co mají děti sbalené, čím je mám mazat, jaké jim mám dávat léky, co a jak s rovnátkama atd. No nakonec jsme odjeli ve středu v 9 hodin večer. Samuelek krásně usnul v sedačce a děti po chvilce koukání z okna usnuly také a my s dědou mohli naplánovat cestu.

Rozhodli jsme se jet nadvakrát. Naším cílem bylo jezero Bled ve Slovinsku. Dorazili jsme tam kolem 9. ráno. Děti jsem poslala na průzkum okolí a vody. Okamžitě se potřebovaly vykoupat, ale museli mít potápěčské brýle, bez kterých to prostě nejde, tak jsme museli vystěhovat půlku kufru, aby od nich byl na chvilku klid (opravdu jen na chvilku). Přišly, že voda je studená a že je to tam nebaví a kdy už pojedem!!!? Tuhle otázku jsem začala nenávidět! Tak jsme po obědě zas vyrazili, i když jsme měli v plánu vyjet až navečer. 2 hodiny vydržely ani nedutat, ale pak. A kdy už tam budem? A jak dlouho pojedem? A jak je to daleko? A to si nedovedete představit, co vyváděly, když jsme jim oznámili, že budeme ještě na pár hodin stavět na odpočívadle, aby se Samuel protáhnul a unavil na noční spaní a děda aby si odpočinul. Takový otrávený a vyčítavý obličeje, no děs!! (Jen podotýkám, že mí sourozenci jsou trošku zhýčkaní…) Samuelek byl naprosto v pohodě, krásně v sedačce spinkal, když se vzbudil, chvíli jsme ho zabavili a pak jsme zastavili a pak zase usnul, no prostě zlatíčko moje.

Přes noc jsme dojeli k cíli a to do Chorvatska na ostrov Cres do kempu Poljana, 3 km od města Mali-Lošinj. Ráno jsme se ubytovávali, děti byly šťastné, že jsme dorazili k moři, začaly se hned koupat. Byl od nich celý den klid. Místo jsme dostali skvělé. S výhledem na moře, u dvou velkých rozvětvených borovic, takže jsme tam měli celodenní stín!! Záchody a sprchy byly ve skvělém stavu, čisťoučké, velké, dokonce tam byla i místnost přímo pro malé děti s přebalovacím pultem a vaničkou.

Moře bylo teplé a čisté. Pláž je tam asi jen 20 m dlouhá s malými oblázky, jinak tam byly ve skále vyrobené betonové plácky, na některých místech i se schůdky do vody! (pro nás ideální, nebyly v dohledu malé kamínky!) Velice mě překvapilo, že lidí bylo málo jak na pláži, tak na skalách. Samuelek se v moři koupat nechtěl, asi na něj bylo moc studené, nebo mu vadily ty vlnky, nevím, ale v malém člunu se vozil moc rád. Na našem místě u skal jsem měla vždy malý bazének, kde se Samuelkovi strašně líbilo. Děti si takřka dělaly, co chtěly, nějak extra jsem je nehlídala, věřila jsem, že budou opatrné. Vždy mi chodily hlásit, když šly někam jinam než na pláž. A asi mě i uklidnilo, že na pláži byl celý den plavčík, který kontroloval moře. Bratr chodil chytat ryby na nedaleké molo. Díky bohu jich několik na prut chytil, jinak by asi nedal pokoj. Prvních pět dní to bylo bez problémů. Počasí bylo příjemné, přes den teplo tak 30 stupňů, ale foukal příjemný větřík od moře a v noci bylo příjemně, takže na spaní taky supr.

První noc v Chorvatsku v autě byla velice dlouhá. Samuel nechtěl usnout. Měl potřebu všude všechno prozkoumávat, takže usnul asi až v 23:00. Převaloval se ze strany na stranu, lezl po mně, točil se na bříšku na všechny strany, lezl k okénku, pak hned zas ke mně, prozkoumal digitální hodiny, které přeřídil :-/ Na vše si sáhnul a obouchal. No byla jsem z té cesty a z něj opravdu unavená, usínala jsem tam, ale vždy mě probudil tím, že mě začal tahat za vlasy nebo cucat nohu… Nakonec jsem ale zvítězila a konečně usnul a spal až do 8:00.

Přes den jsme byli buď u moře nebo karavanu, kde jsem rozložila 5 karimatek a na ně 2 velké peřiny, ohradila to vším možným, aby se nedostal ke kamínkům, napustila bazének a vegetili jsme. Kamínkům jsme se ale nevyhnuli, moc dobře věděl, že je nesmí, ale pořád za nimi lezl, mám podezření, že i jeden spolkl, ale přežili jsme!! Vyrostly nám 3 zoubky a bez pláče!! Spinkal tam lépe než v Čechách, před obědem tak hodinku a půl, odpoledne 2 hodinky, paráda! (doma spal vždy jen max 2× 30 min denně!!) SNAD MU TO SPANÍ VYDRŽÍ!
Děda snad pořád spal, byl nachlazený, zřejmě z klimatizace, ale nechala jsem ho, aby si odpočinul. Trošku jsem nestíhala dělat vše, co mi mamka nařídila, zvládla jsem jen mazání a pití přes den a čepice. Čištění zubů, rovnátka, mazání po opalování, sprchování se šamponem a mýdlem, léky na noc, čisté prádlo, rozmanitá strava... No vše proběhlo max. 3×, kartáčky na zuby se zatoulaly, rovnátka jsem nestihla čistit, léky jsme nenašli, šampon na vlasy se zapomněl ve sprše a čistý oblečení bylo někde v kufru a to se jim nechtělo hledat, takže to strávili převážně v plavkách … Snídaně vždy to samé. Bratr chleba s nutellou, sestra s medem a oba kakao. Oběd, polívka z pytlíku a večeře těstoviny na X způsobů, párkrát maso, brambory... No ale zvládli jsme to!!

Po 6. dnes se děti začaly otravovat. Moře už je nebavilo a začalo se jim stýskat po mámě, tak začaly řešit, kdy už teda zase pojedeme domů?? (zase ta otázka). S dědou jsme naplánovali, že vyjedeme na noc a dojedeme do Rakouska do vesnice Ramsau kousíček od Dachsteinu, kam jezdíme v zimě na lyže. Přes léto jsou tam různé atrakce, je tam kemp s koupalištěm, lanový park v lese, bobová dráha a hlavně - nahoře na ledovci sníh! Vyjeli jsme už po obědě, jelikož byly děti tak otravné, že se to jinak nedalo. Otázku: ,,kdy už tam budeme?,, jsem zakázala! Ale oni si vymysleli jinou! A to: Proč stojíme?? Pokaždé, když se zastavilo (světla, fronta na trajekt, tankování, záchod…) Proč stojíme?? A jak dlouho budeme stát? No prostě na zabití!!
Do Rakouska jsme dorazili o půlnoci, takže jsme si odpočinuli a ráno kolem 8. jsme vyrazili nahoru na ledovec! Pro děti to byl velikánský zážitek, vidět v létě sníh a lyžovat lidi, Samuelek byl také nadšený! Bylo to nádherné! Krásné slunečné počasí, hory, sníh a teplo, nádhera!! Lanovka byla dlouhá a zavěšená na laně, no trošku jsem se bála… Byli jsme ve výšce kolem 3000m! Po obědě jsme se vydali do Forest parku v domnění, že tam děti budou alespoň dvě hodiny, my se půjdeme koupat na koupaliště a odpočinout si, ale nechtěli je tam pustit bez dospělého!! Čili mi nezbylo nic jiného, než se obětovat a jít se také prolézat na lanech. Park je mezi stromy a má několik tras podle obtížnosti. Udivovalo mě, že někteří rodiče nutili své děti trať prolézt, i když brečely a bály se. Za to bych vraždila!!! Asi si mysleli, že by to byly vyhozené peníze…

Ale bylo to hezké, i já jsem se unavila a někde jsem měla co dělat, abych neslítla. Odpoledne jsme zase vyrazili směr Praha, ale cestou jsme ještě na 2 hodinky zastavili na odpočívadle kvůli Samuelkovi, aby se protáhl. Dali jsme deku do trávy, zahráli i badminton, uvařili večeři a jeli dál. Dětem jsem zprovoznila navigaci, takže se koukaly, kolik nám zbývá km a za jak dlouho dojedem a kudy jedeme apod. V Čechách jsem jim koupila DVD 3 veteráni, to si pustili a usnuli u toho. Do Prahy jsme dorazili o půlnoci a překvapilo nás to strašný vedro, co bylo! O půlnoci bylo 26 stupňů, no děs, vrátila bych se do Chorvatska nebo Rakouska, bylo tam mnohem příjemněji.
Přes všechny starosti a lapálie to byla suprová dovolená a já si ji budu moci zopakovat v září znovu a to s mojí babičkou, dědou, bratrem a Samuelkem. Už teď se moc těšíme!

Snad to na vás nebylo moc dlouhé čtení. Kemp, kde jsme byli, mohu doporučit. Pro děti ideální, vše potřebné v kempu, stromy, čisto a klid. Děkuji za pozornost a budu se těšit na vaše zážitky z dovolených!

samuelam - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete