Dojížděla jsem 60 kilometrů - tak něco kolem hodinky. A po celonočním shonu kolem regálů, to bylo až moc. Někdy cestou přišla taková krizovka, že jsem musela zastavit někde u krajnice a vystoupit a „nadýchnout se“. To se člověk probral. Jenomže po nějakém čase už ani to nefungovalo. Měla jsem tak rozházený biorytmus, že jsem nemohla přes den pořádně spát a chodila jsem do práce unavená. To se všechno potom odráželo na mém cestování. Občas přišel mikrospánek.
Já tomu říkám zákeřná nemoc. Přichází nečekaně a asi zezadu - protože člověk ho nevidí. No a jednou takhle, když mě zase zákeřně napadl, najela jsem na přenosné značení na silnici a utrhla si zrcátko a prorazila kolo. No to bylo probuzení. Ne že bych si neuměla kolo vyměnit, ale šrouby byly tak utažené, že jsem to prostě nezvládla. No co teď. Musela jsem stopovat. Po chvíli zastavil starší pán s favoritem, že mi pomůže. Řekla jsem mu, že šrouby nejdou povolit.
Najednou se podíval do auta na „svou milou“ ženu, a řekl, že nemůže, že nemá nářadí. Asi to byl podpantoflák a doma by to nevysvětlil. Skočil do auta a byl pryč. Tak jsem se marně pokoušela dál o povolení a najednou zastavila Avie se dvěma muži a hned se měli k dílu. Na nic nečekali a kolo vyměnili. Během chvíle byli hotovi a ani se neumazali - byli to nějací dělníci a měli rukavice. Možná kdyby u sebe měli manželku nebo přítelkyni, taky by mi nepomohli.
Nakonec to dopadlo tak, že asi o kilometr dál je autoservis. Šla jsem se tam zeptat, jestli mají utržené zrcátko a že už delší dobu potřebuji vyměnit výfuk. Byli moc ochotní a než mi vyměnili výfuk, vyhlédla jsem si tam jiné auto. Nakonec jsem si ho koupila. A že jsem u starého vyměnila výfuk??? Kdo by si koupil auto bez výfuku. A tak jezdím s mým miláčkem dodnes, jen jsem změnila zaměstnání a raději pracuji přes den. Ono by to příště nemuselo zůstat jen u kola.
Oliik - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz