Po 25 letém manželství s alkoholikem jsem se rozhodla udělat konečně tečku. Ale jak? Tuto otázku jsem si kladla skoro denně. Měla jsem totiž strach opustit ve svých letech dům, který jsem měla zařízeny, město, kde jsem měla své dcery a vnoučata....

Pak přišla myšlenka na tenkrát 8 letého syna a uvědomila jsem si, že právě on si zaslouží mít hezké dětství. Koupila jsem si jedno ráno inzertní noviny a mimo takových oplzlejch návrhu se objevil asi dvouřádkový inzerát: hledám obyčejnou holku. Honem jsem napsala sms, kde jsem uvedla jen to nejdůležitější.

Obratem pípnul mobil, kde mi dotyčný sdělil poděkování atd. Mimo jiné napsal, že je z Prahy a Karviná je hodně daleko. To mě rozhodilo a ihned jsem napsala, že je nafoukanej Pražák a že my moravačky také máme nárok na  krásnej život. A to byl začátek mého nového života.

30.8. 2004 jsem mu odeslala vlastně první sms, 15.9. 2004 jsem jej navštívila v Praze a 4.10. 2004 si pro nás přijel. Připadala jsem si jako v romantickém filmu.....12.9. 2008 jsem se oblékla do bílých svatebních šatů a v doprovodu svého 25 letého syna jsem kráčela na zámeček jako nějaká princezna. A to mě bylo 51 let. Svatbu si nenechalo ujít asi 19 kamarádů mého muže, protože byl jediny svobodný mládenec.

Večer jsme domlouvali synovi, že by si měl také už někoho najít apod....Jeho reakce byla:ženskou? Ani náhodou! A netrvalo ani měsíc a neustále pípal sms. Bylo mi jasné, že je zamilovaný. Dnes již má 5 měsičního chlapečka a aby toho neměl málo - vyženil i malou ukecanou cácorku.

Můj život se změnil natolik, že ve svých 53 letech jsem opět poznala, co je to láska, co je to pohlazení a možnost se o někoho opřít. A tímto chci dát najevo všem ženám, které jsou samy a bojí se začít znova - běžte do toho s rozumem a hlavně - nikdy neřikej nikdy.