Láska má různé podoby

Když jsem si v poště přečetla nové téma na následující měsíc, musela jsem se v duchu i doopravdy pousmát. Často totiž o lásce přemýšlím, avšak ne o té, o které byste si mohli myslet. Jsem ještě docela mladá a tak mám trochu času, a proto je pro mě láskou cestování, studium, knihy, práce, vaření a jídlo.

Ale nejvíc miluji svoji rodinu. Mé rodiče, sourozence a prarodiče. Neumím si představit, že bych se teď odstěhovala někam daleko a tři týdny je třeba neviděla. Když si náhodou vezmou den volna a sejdeme se tu v hojném počtu, umíme si ho náležitě užít.

Vaříme, pečeme, ochutnáváme, jedeme na kole, na výlet, fotíme. Nebo koukáme na televizi a jen tak relaxujeme. Naopak, když jsem sama doma, televizi vůbec nezapnu. Raději si zalezu do kouta s pěknou knížkou a čekám, kdo se jako první vrátí domů. Pak uslyším šramotit klíče v zámku u dveří a utíkám pomoci s taškami. Nebo peču dort, abychom mohli večer a nebo o víkendu ke kafíčku pěkně mlsat.

Co se týče cestování, je jasné, že k moři i všude jinde (pokud je to možné) jezdíme všichni spolu. Nikdo nereptá, všichni se na to těší. A pak když jsme zpátky doma, tak na letní dovolenou až do zimy vzpomínáme. Prohlížíme si fotky, smějeme se a je nám fajn. Kdo ví kam pojedeme letos. Ještě jsme o tom nemluvili. Léto tu bude co by dup, a proto doufám, že naši rodinnou tradici neporušíme a svou velkou lásku, co mezi sebou máme, vezmeme k moři, aby si taky trochu odpočinula.

Nemluvě o tom, že máma i táta si odpočinek rozhodně zaslouží. Teď si hlavně přeju, aby těch dovolených bylo v budoucnu co nejvíc, a abych si, až budu mít svoje děti, uměla takovou lásku v druhém domově také vybudovat. Nebude to snadné. Tak mi držte palce. A teď mne, prosím, omluvte, jdu péct dort, aby bylo zase co mlsat.