Hon na zetě

Ono se říká, že ženskou neuhlídáš, byť by byla za sedmero dveřmi a sedmero zámky.....
Dnes už s úsměvem vzpomínám na dobu, kdy můj otec kvůli mé i jeho cti střílel! Tenkrát jsem se rozhodla propašovat po zábavě k sobě do pokojíku Honzu. Chodili jsme spolu skoro rok. Ze zábavy jsem šla první, abych připravila " půdu" k návštěvě svého chlapce.

Dům byl obehnán lešením. Honza měl přijít půlhodinku za mnou a jemně zaťukat na okénko. I když jsem mu vysvětlila na které, asi v tom roztoužení se spletl a zaklepal na ložnici rodičů. Za chvíli se rozsvítil celý dům, nastal pořádný zmatek, protože otec hledal vzduchovku. Pod lešením jsem slyšela nějaké "gruchnutí", a pak rychlý zaječí běh. To už se ozvaly i výstřely a otcův řev : "Já tě zastřelím, ty prevíte, to neumíš přijít ve dne? Padly ještě 3 rány a najednou byl klid. Jen jsem zaslechla
máminy výčitky: "Táto, doufám, že sis nezabil budoucího zetě!" Řekla to sice jen tak, ale čas jí dal zapravdu. Dnes už si táta s Honzou dávno padly do noty, vždyť jsme spolu už skoro 20 let. Tenkrát jsem si sice myslela, že mně kvůli tátovu rabiáctví nechá, ale vydržel úprk do polí a žádný brok nechytl...

Tenkrát táta sice moje panenství ubránil ,ale za 2 měsíce nebyly Honzovy
rodiče doma...

Přiložené foto
- táta dává rád k dobru historku o tom, jak se seznámil s budoucím zetěm..
- kytice - tak tuto jsem dostala k nedávnému 20ti letému výročí sňatku