Co obnáší léčba křečových žil?

Křečové žíly patří mezi onemocnění, které v současné době trápí až 18% dospělé populace v Evropě a Severní Americe. Dle posledního průzkumu české populace z roku 2012 se různě velké varixy vyskytují dokonce až u poloviny osob starších 40 let. Kromě estetického hlediska je toto onemocnění nepříjemné především proto, že je často doprovází nepříjemné symptomy, jako bolest nohou, pocit těžkých nohou, noční křeče nebo pocit napětí v nohách.

Správnou diagnostikou a cílenou lékařskou terapií lze všakvětšinu projevů eliminovat a včas tak zabránit nejtěžším komplikacím, tedy bércovým vředům. Křečové žíly jsou jedním ze stadií onemocnění, které nazýváme chronické žilní onemocnění (CHŽO, nebo dle zahraniční literatury CVD – chronic venous disease). Podle stádia se nabízí řešení v podobě konzervativní nebo chirurgické léčby.

Křečové žíly neboli varixy jsou rozšířené žíly na dolních končetinách, které vznikají v důsledku narušení zpětného toku krve směrem k srdci. Stagnující krev zvyšuje tlak krve na žilní stěnu (žilní hypertenze), což časem vede k nedomykavosti žilních chlopní a ochabnutí napětí žilní stěny a dochází ke vzniku otoků. Vlivem zánětu je také porušena mikrocirkulace, výživa okolní tkáně je omezena a postupně se rozvíjejí další nepříjemné příznaky onemocnění, které nazýváme chronické žilní onemocnění dolních končetin. Toto onemocnění by se nemělo v žádném případě podceňovat a již při prvních příznacích by pacient měl vyhledat odbornou lékařskou pomoc, tzn. již v okamžiku vzniku prvních příznaků, často ještě před vznikem samotných varixů.

Konzervativní řešení (bez operace)

Pouze po důkladném lékařském a přístrojovém vyšetření pomocí duplexní sonografie je možné navrhnout a přistoupit k vhodnému léčebnému postupu. Léčba je rozdělena na konzervativní a chirurgickou a liší se vždy podle toho, v jakém stadiu onemocnění je. V případě lehčích nebo počátečních stadií varixů se volí metoda konzervativní. MUDr. Robert Vlachovský upřesňuje její podstatu: „Mezi základní metody konzervativní léčby křečových žil patří vedle režimových opatření (redukce váhy, elevace dolních končetin, omezení pobytu v horku) také kompresivní léčba v podobě bandáží nebo kompresivních punčoch a medikamentózní léčba ověřenými venofarmaky. Venofarmaka jsou schopná pacientovy obtíže zmírnit a s výhodou se kombinují právě s kompresivní terapií.“

Venofarmaka (starší název venotonika) totiž řeší samotnou podstatu onemocnění CVD – zánět. „Účinné venofarmakum (v ČR dostupné jen na lékařský předpis) zmírní zánětlivé změny na žilních stěnách i chlopních, proto pacienti rychle cítí úlevu od žilní bolesti, která je vůbec nejčastějším příznakem onemocnění. Navíc, venofarmakum zvyšuje napětí žilní stěny (tak důležité pro zpětný návrat krve z dolních končetin zpět k srdci) a zlepšují stav mikrocirkulace, která je klíčová pro výživu okolní tkáně. Proto většinou nedochází ke zhoršování choroby a posunu v těžší stadia“, vysvětluje lékař.

Konzervativní postup je tedy základem léčby CVD a měl by předcházet operačnímu zákroku a následně také pooperační léčbu doplňovat.

Operativní řešení

V pokročilejších stadiích onemocnění pak lékař přistupuje k operačnímu řešení. Chirurgická léčba spočívá v odstranění již vzniklých křečových žil, pacient se nemusí ale obávat, organismus si najde v zachovalém žilním řečišti nové cesty, kterými krev bude moci odtékat z dolních končetin zpět k srdci. Nabízí se několik postupů. K léčbě drobných mikrovarixů a retikulárních žil (větší žíly, prosvítají v tloušťce 1 až 3 mm) se zpravidla využívá sklerotizace. „Podstatou této metody je aplikace sklerotizačního přípravku do změněné žíly, a to buď v podobě tekutiny, nebo pěny, která žílu zevnitř nenávratně naruší a tělo ji pak samo odbourá. K dosažení optimálního výsledku je většinou nutné sklerotizaci opakovat v několika sezeních s časovým odstupem a nosit po stanovenou dobu kompresní punčochy nebo bandáže,“ vysvětluje MUDr. Vlachovský. Tento zákrok se provádí ambulantně a pacientovi nepřináší žádná velká omezení, cena se pohybuje v řádech stokorun (500-1000 Kč). Vzhledem k převažující kosmetické indikaci pojišťovna sklerotizaci nehradí.

Mezi operační zákroky lze vedle tradičního chirurgického výkonu zahrnout termální (tepelné) metody, kam řadíme  odstranění žíly pomoci laseru, radiofrekvenčního proudu nebo horké páry. „Mechanismus tepelného poškození spočívá v nepřímém zahřátí žilní stěny bublinkami páry a kontaktu mezi hrotem laserového vlákna s vlastní stěnou, což vyústí v  uzávěr žíly,“ přibližuje metodu MUDr. Vlachovský. Hlavním rozdílem oproti klasickým chirurgickým technikám je podstatně rychlejší rekonvalescence a absence řezu v třísle. Operace se provádějí většinou ambulantně, v lokální anestezii. Pacient se nemusí obávat velkých bolestí, rekonvalescence trvá 1-2 týdny. Pojišťovny jej nehradí a ani na něj nepřispívají, a výkony stojí od 15 do 30 tisíc korun. Ne každý pacient je pro tyto metody vhodný, podstatná je přítomnost dostatečně dlouhého a přímého úseku kmenové žíly. Výkony často vyhledávají pacienti s recidivami po operacích, které však nelze tímto způsobem operovat.

Netermální (netepelné) metody mají výhodu v možnosti provést výkon bez lokální anestezie (mimo umrtvení místa vpichu), a řadíme mezi něj například využití biologického lepidla nebo mechanicko-chemickou ablaci. Tyto velmi mladé metody nabízí nejen slibné výsledky, navíc v případě použití biologického lepidla nevyžaduje metoda ani následné nošení kompresních punčoch. Limitem zákroku pomocí biologického lepidla je zatím jeho cena, ta představuje násobky ceny běžného termálního nitrožilního ošetření.

K zákrokům s delším obdobím pooperační rekonvalescence a většinou s nutností pobytu v nemocnici patří tzv. stripping neboli operační odstranění povrchového žilního kmene spolu s přerušením spojení povrchového a hlubokého žilního systému v třísle nebo podkolenní. Tato metoda, známa více než jedno století, spočívá ve "vytržení" celého nefunkčního úseku povrchového žilního kmene velké nebo malé skryté žíly, nejčastěji v úseku od třísla do podkolení, respektive od podkolenní do poloviny bérce.Vážné komplikace spojené s operačním zákrokem jsou minimální, ale běžné jsou.

Patří mezi ně především pooperační hematomy (modřiny) a pooperační bolestivost – ta většinou do několika dnů ustoupí, modřiny se během několika týdnů vstřebají. U částí pacientů vznikají dočasně pocity snížené citlivosti v oblasti nohy a bérce, což souvisí s odstraněním žíly v této oblasti. Hlavní nevýhodou je delší rekonvalescence (3 až 5 týdnů) většinou spojená s pracovní neschopností, tento typ výkonu ale plně hradí zdravotní pojišťovny. Základem úspěšné léčby křečových žil a omezení komplikací je vždy kvalitní a důkladné vyšetření povrchového i hlubokého žilního systému. Již při prvních projevech žilního onemocnění je proto důležité vyhledat odbornou lékařskou pomoc a co nejdříve zahájit vhodnou terapii, jejímž základem je konzervativní přístup.

„Invazivní léčba totiž neřeší příčinu tohoto onemocnění, ale až jeho důsledek,“ vysvětluje MUDr. Vlachovský a dodává: „Chronické žilní onemocnění je bohužel celoživotní problém, a vyznačuje se postupným zhoršování a tendencí k recidivám, proto je u něj doporučována dlouhodobá konzervativní léčba venofarmaky. Tyto preparáty dokáží zmírňovat symptomy tohoto onemocnění (bolesti, křeče nebo pocit těžkých nohou) a snížit riziko zhoršování onemocnění.“