Při svém prvním těhotenství jsem studovala všechnu dostupnou literaturu a snažila se připravovat na příchod miminka co nejlépe. Teorii jsem zvládala, ale nedařilo se mi dodržet pokyny a rady jak být stále v pohodě a vyhýbat se stresu v zájmu zdárného vývoje dítěte.
Vyhýbat se stresovým situacím dost dobře nešlo, celé těhotenství se na mě valily jedna za druhou… Měla jsem zdravotní problémy a strach o ještě nenarozené miminko i těžce nemocnou mámu, svatbu v září v šestém měsíci, v říjnu pohřeb a hned po Vánocích jsem porodila, Silvestr 2000 jsme slavili v porodnici.
Ztratila jsem svou největší duchovní oporu – maminku, přestěhovala se do nové rodiny a nového místa, vytratil se i můj kulturní život a z přátel zůstalo jen několik, kteří už také měli děti. Svou výtvarnou práci jsem pověsila na hřebík, s miminkem jsem si nevěděla často rady a mnohdy ani se sebou. Bylo to prostě příliš mnoho životních změn najednou.
Manžel i obě rodiny se mi snažily pomáhat s hlídáním, domácími pracemi a vařením, ale na své duševní smutky jsem byla vždy sama se svou vírou. Nad vodou mě držela má veliká radost a zároveň starost – miminko Liduška, dnes už školačka. Děti k nám přicházejí také proto, abychom se od nich mohli i my učit, nejen oni od nás… a o tom je vlastně mateřství.
Zklamalo mě, že moje tehdejší doktorka gynekoložka se vůbec nezajímala o mé psychické problémy, ale jen o ty tělesné, jako by se snad dalo oddělit tělo od duše. Naštěstí mě osud včas zavedl na přednášku o zdravé výživě a k lékaři homeopatovi, který mě léčil především změnou stravovacích i duševních návyků. To, co mně nejvíce pomohlo, bych ráda předala ostatním maminkám, nacházejícím se možná v podobné situaci. Stresu se ale zcela vyhnout nejde ani v těhotenství ani v životě vůbec.
Uvědomme si nejprve, že každý problém nás posouvá dál v našem duchovním vývoji, pokud ho dokážeme správně vyřešit, ale nikoliv tím, že nepříjemnosti vytěsníme ze své mysli a tváříme se, že nás se to netýká. Soucit s trpícími lidmi v našem okolí, nebo i vzdáleném jako momentálně s oběťmi zemětřesení v Japonsku, nejlépe vyjádříme upřímnou modlitbou - prosbu o pomoc ve vnitřním ztišení.
Mně osobně pomohla při mém prvním dosti stresovém těhotenství jednoduchá rada jak komunikovat s miminkem v břiše. Od počátku těhotenství je dobré přijímat své děťátko jako živou bytost s vlastní dušičkou, se kterou můžeme komunikovat a denně ji přesvědčovat o své lásce a o tom, jak se na její příchod těšíme. Všechny emoce i ty negativní, které v těhotenství prožíváme, prožívá s námi i naše dítě v břiše a formují jeho budoucí duševní zdraví.
Když pláčeme, někdo nás zklamal, máme vztek na partnera nebo smutek či žal z úmrtí někoho blízkého, nelze tyto emoce potlačit a není to dobré pro nás ani pro dítě. Vysvětleme svému drobečkovi, proč jsme smutné, že to, co teď právě prožíváme, přejde, a že se nemusí bát našeho smutku, protože na jeho příchod se těšíme i přes všechna příkoří. Není třeba mluvit k miminku nahlas, stačí mluvit s ním v duchu a uklidňovat ho vždy, když by se mohlo leknout, vystrašit nebo si na sebe brát vinu za naše starosti. Když si nevíme rady třeba se špatnými vztahy v rodině nebo se strašením lékařů, vždy nám může pomoci upřímná modlitba v ztišení.
Mnoho dospělých lidí s psychickými problémy zjišťuje pomocí hypnózy a psychoterapie, že jejich potíže mají kořeny právě v prenatálním období nebo v raném dětství, kdy se cítili nechtění, zažívali strach a nejistotu, nebo si na sebe přejímali vinu za hádky rodičů. Pomůže nám i našim dětem, když si to uvědomíme včas, jak hodně ovlivňujeme jejich budoucí duševní život.
Na všechny potíže duše je nejlepším lékem víra a láska, nesobecká a všeobjímající. Ať je tvá náruč maminčina jak vonná a konejšivá mateřídouška...
Bylinky, které nám mohou pomoci v psychické rovině:
Heřmánek, levandule, růže, mateřídouška, třezalka, dobromysl, majoránka, meduňka, lípa a další. V aromaterapii používáme éterické oleje podle vlastního výběru.
Autor: Magdaléna Dobromila Staňková
autorka knihy Bylinky pro děti a maminky
Zdroj: Respekt k porodu.cz