Byli byste dokonalí partneři. Jenom kdyby ... Kdyby váš protějšek nedělal tohle a tohle a ještě tohle a kdyby naopak dělal tamto a tamto. Neby kdyby přinejmenším projevil úsilí své prohřešky napravit. A tak se vyčítavě ptáte: „Proč se nemůžeš aspoň snažit? Copak je to tak těžké?”

Výčitky, výčitky a zase ... výčitky. Málokdo z nás si uvědomuje, jak často svému protějšku něco vyčítá, ale vždycky velmi dobře slyší, když ten vyčítá něco jemu. Nesnášíme výčitky směřované k tomu, jak se chováme, oblékáme, jak se tváříme, jak mluvíme, co říkáme, co děláme, a přitom bychom neměli, co naděláme, a přitom bychom měli, a vůbec jací celkově jsme. Když se do nás partner pustí, obvykle jsme dotčené. Vyčítáním trávíme spoustu času. Poukazujeme na nedostatky našeho protějšku, upozorňujeme, že už zase za něj něco musíme dělat, že znovu na něco zapomněl, že opětovně nejsou věci tak, jak si my přejeme, aby byly. Obecně se má za to, že ženy vyčítají o něco častěji a že jim nic není dobré. Ve skutečnosti si obě pohlaví mohou co do četnosti vyčítání podat ruce. Rozdíl spočívá v tom, co si vyčítáme.

K čemu jsem ti dobrá?

Pak jsou tu fakta. Ledacos dělají muži a ženy jinak a na ledacos mají jiné názory, což vyplývá z jejich vzájemných odlišností a rovněž z  výchovy, která se vzhledem k pohlaví liší. Ženy mužům v souladu se vzájemnými odlišnostmi nejčastěji vyčítají, že muži neposlouchají, když jim ženy něco povídají. Že nechtějí důkladně rezobírat své city, události všedního dne ani rodinné pikanterie. Že nikdy neudělají, o co jsou požádány. Dále že zapomínají volat, když se někde zdrží, a že se vůbec někde zdržují častěji, než by si ony přály. Obvyklou výčitkou, kterou ženy směřují k mužům, je nedostatek intimity a s tím spojená neschopnost dávat najevo hluboké city - jak partnerce, tak také dětem. Další výčitka se přímo nabízí: „Chováš se k nám vůbec nějaké hluboké city, nebo jsme dobří jenom na to, abychom ti vytvářeli zázemí, a k ničemu dalšímu nás nepotřebuješ? K čemu jsem ti dobrá já? Na teplé večeře, praní, žehlení prádla a na sex? Něco ti povím, jestli to tobě stačí, tak mně ne. A jestli s tím nic neuděláš, tak já ano. Nechci být tvoje služka. Jsem tvoje partnerka, jestli sis toho náhodou ještě nevšiml." Nevšiml je vůbec slovo, které ženy používají velmi často, pokud partnerovi něco vyčítají.

Pravdou je, že muži a ženy uvažují jinak. Ženské myšlení je asociativní, odtud ty skoky z A na Z, je také intuitivnější, ale neznamená to, že není logické nebo že nemá nic společného s realitou. Nejen dobré úmysly, ale také časté a opakované výčitky jsou cestou do pekel. Jsou únavné, kontraproduktivní a lecky ponižující. To ale zároveň neznamená, že by si partneři neměli sdělovat, co jim na vztahu vadí, s čím nejsou spokojeni a jak by se podle nich mohl dát vylepšit.

Pokud vyčítáte (a to se občas stane každému) říkáte tím, co vám vadí. Naučte se říkat i to, co se vám líbí, jakkoli jde z vašeho pohledu o samozřejmost, o níž není třeba se zmiňovat. Zdaleka ne všechno, co považujeme za samozřejmé je. Naučte se za maličkosti děkovat. To dělá ve vztazích divy. Nejen v partnerských.

Útěchou - alespoň částečnou - vám může být skutečnost, že když spolu dva lidé žijí, jeden se dříve či později začne podobat tomu druhému. Většinou je to dříve než později, z čehož vyplývá, že spoustu výčitek z ranného soužití časem vůbec nebudete potřebovat. Totožné bytosti se z partnerů nestanou. Samotná odlišnost v názorech, způsobech a potřebách ale ještě není důvodem k výčitkám. Lepší, než se odlišnostmi trápit, je naučit se s nimi žít.