Za sportem vidíme pot a dřinu, spálené kalorie a dokonalé křivky. V jídle zase spatřujeme tuky a cukry, které se stávají úhlavními nepřáteli. Bojujeme s nimi celý život a studiemi a především selským rozumem podložené tvrzení, že oboje potřebujeme, není nic platné. Tyto představy mají za následek to, že pohyb a vyvážená strava je pouze prostředkem, jak něčeho dosáhnout. Nikoli způsobem života. Alespoň tedy u těch, kteří trpí obezitou či nadváhou. Nelze samozřejmě opomínat ani genetické predispozice, stejně tak se na ně ale nelze ani vymlouvat.
Jak sportovat s radostí
Ano, i to je možné. Stačí si najít ten pravý pohyb, který nás bude bavit. Lidé na tento argument často reagují tvrzením, že ne každý sport je vhodný k úbytku tělesné hmotnosti. A to je kámen úrazu. Sportovat za účelem redukce je sice úctyhodné, leč, co se týče dlouhodobých vyhlídek, neefektivní. Jde-li nám o to, abychom zhubli do plavek, jedná se o úplně něco jiného, než když nám jde o to, abychom v šedesáti dokázali vyběhnout do třetího patra bez zadýchání. Nehledě na to, že pro odlišné cíle existují odlišná řešení. Než se tedy do naší změny pustíme, je třeba zodpovědět si otázku, co vlastně chceme a co od toho čekáme.„Všechno začíná v hlavě, člověk musí vědět, co chce a proč to chce. Musí vědět, proč se mu to nepovedlo. To znamená, že vše začíná hlavou, kterou je třeba cvičením a správnou stravou podporovat.“, vyjadřuje se k motivaci a psychice při cvičení přední český výživový poradce Petr Havlíček.
Pohyb není vše
A to nejen při snaze zhubnout. Pokud se rozhodneme žít jinak, lépe, se sportem jde ruku v ruce i zdravá strava. Klíčem k vyváženému jídelníčku jsou většinou informace. Načteme-li si něco o makroživinách a o tom, co znamenají údaje na etiketách potravin, zjistíme, že dosavadní jídelníček nám kromě pocitu plnosti nedává vůbec nic. Znalosti o tom, co jíme a proč nám některé potraviny škodí a některé jsou naopak prospěšné, jsou stěžejní pro to, abychom vůbec chtěli svojí běžnou stravu změnit či poupravit. Překvapivě velké procento lidí po několika týdnech nového života zjišťuje, že ani nemají potřebu hřešit. Po nějaké době je totiž představa konzumace smažených koblih naprosto směšná. Proč bychom to dělali, když nám to vlastně nic nedává?Univerzální recept neexistuje
Ať nám jde o redukci či jen o celkovou změnu životosprávy, k obojímu je důležité přistupovat s jasnou myslí. Nezáleží na tom, že v novinách psali to či ono. Záleží na tom, co nám říká naše tělo. „Vše je třeba uzpůsobit tomu, jakým způsobem funguji. Neexistuje univerzální recept na stravování, prostě neexistuje.“, dodává Petr Havlíček.Zdroj: ZPMVČR