Dětská práva – Jak chráníme to nejcennější, co máme?

Děti jsou náš poklad, to uznává většina světových kultur. Nedokáží se samy orientovat ve světě tak jako starší lidé, jsou slabé, naivní a oproti nám dospělým často bezbranné. A právě proto je musíme chránit – většinou k tomu nepotřebujeme ani žádná psaná pravidla, rozumný dospělý člověk to prostě ví. Aby však děti měly podporu také v zákoně, vznikl na základě lidských práv dodatek týkající se práv dětských pod názvem „Úmluva o právech dítěte“.

Byla vyhlášena v New Yorku Valným shromážděním OSN 20. listopadu 1989. Je platná mezinárodně a stala se rovněž součástí právního řádu České republiky (Sb. zák. 104/91).

Každé dítě (do osmnácti let) bez rozdílu pohlaví, rasy, náboženského vyznání nebo národnosti má svou hodnotu, důstojnost a základní lidská práva. Vzhledem ke své psychické, fyzické i emocionální nezralosti však má ještě další práva. Která to jsou? Dítě má právo vyrůstat v rodinném prostředí, v atmosféře štěstí, lásky a porozumění. Rodič či zákonný zástupce má prvotní odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte, stát ho pouze podporuje a poskytuje mu přiměřenou pomoc. Úmluva o právech dítěte je založena na čtyřech hlavních myšlenkách:

1. Dítě má právo na přežití, tedy na zachování života a uspokojování základních potřeb. To však zdaleka není vše. „Důstojný život“ je mnohem více než „přežití“.

2. Dítě má právo na rozvoj. To se týká také práva na vzdělání, ale i na volný čas, práva na svobodu myšlení a vyznání.

3. Dítě má právo na ochranu před násilím, všemi druhy zneužívání a zanedbávání. I „nestaráním se“ tedy mohou být dětská práva porušena!

4. Dítě má právo na účast. Může tedy přiměřeně vyjádřit svůj názor ve všech záležitostech, které se ho týkají.

Děti (zvláště ty starší) mají o svých právech většinou dobré povědomí, nicméně si je vykládají po svém. Právo na volný čas neznamená, že na něj má dítě nárok kdykoli – například uprostřed vyučování. Zákaz dětské práce se také nevztahuje na úklid vlastního pokoje a právo vyjádřit svůj názor nezaručuje, že může dítě nevybíravým způsobem komentovat, co se mu zachce. O dětských právech bychom měli se svými potomky hovořit a řádně jim je vysvětlit. Děje se tak dokonce již v mateřské školce, ve škole i ve většině rodin. Je důležité, aby jim děti skutečně porozuměly a dokázaly tak rozlišit, co je a co není správné, zejména co si k nim ostatní lidé smí a co nesmí dovolit.

Agrant – čtenářka

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10