Z řady špatných dětských návyků spojených s psaním se učitelé nejčastěji potýkají s nesprávným držením psacích potřeb. Vyplynulo to z ankety uskutečněné na omezeném vzorku učitelů primárního vzdělávání v Libereckém kraji. Z dalších „prohřešků“ učitelé nejčastěji vyjmenovávají špatné sezení, zejména sezení z boku a skládání nohou pod tělo a špatný sklon sešitu při psaní.
Se špatným držením psacích potřeb úzce souvisí také silný tlak na psací potřeby, který vzniká, když dítě nemá uvolněnou ruku. Pro uvolnění ruky a osvojení přiměřeného tlaku je vhodná například malba štětcem. V rámci ankety učitelé také vyjmenovali zajímavé motivační aktivity, které se jim při výuce psaní osvědčily. Je to především cvičení, tedy různé uvolňovací cviky pro děti prováděné před a po psaní, říkanky, kdy si děti pomocí propojení rýmu a rytmu pohybu ruky fixují správný tvar písmene či malování nedokončených obrázků. Doplňováním některých chybějících tvarů si dítě osvojuje určité tahy, které potřebuje při nácviku písmena. Malování také slouží k uvolnění ruky.
Z technik a pomůcek využívaných při výuce psaní učitelé primárního vzdělávání oceňují především stíratelné tabulky s fixy a psaní křídami či mokrým štětcem nebo houbou na tabuli. Stíratelná tabulka je nejoblíbenější pomůckou pro své rychlé a snadné využití. Žáci ji mají v lavici, proto je rychle k dispozici, písmeno lze nacvičovat ve velkém i menším tvaru, fix lépe klouže po povrchu tabulky než tužka po papíře a v neposlední řadě se písmena dají smazat a opravit. Rychlejší žáci si zároveň mohou na tabulku kreslit. Při psaní a kreslení na ni se uvolňuje ruka. Psaním na tabuli si dítě uvolňuje celou paži. Výhodou je, že pracuje pod dozorem učitele, který může práci sledovat z různých míst ve třídě. Pokud je problém se zafixováním, je opět vhodnější nácvik na tabuli než s tužkou a papírem, stejně jako u tabulky. Pro děti je zajímavou technikou také práce s pískem, tedy modelace na pískovém stole s barevnými písky nebo tvorba z modelovací hmoty.