-Komerční sdělení-
Selhání ledvin představuje pro člověka velikou změnu, náročnou také na psychiku. Smířit se s nutností dialýzy nebývá pro většinu pacientů jednoduché a v některých případech je zapotřebí vyhledat pomoc odborníka. Moderní medicína však nabízí způsob léčby, kdy se pacientův život na dialýze téměř neliší od toho předchozího.
Prvotní šok z diagnózy
Nástup na dialýzu přináší v životě pacienta mnoho změn. Často dochází k přechodu do jiného zaměstnání nebo ke ztrátě práce celkově. To je pro člověka veliký šok, na nějž může tělo reagovat psychickými problémy.
„Tělesnou nemoc, v tomto případě nezvratné selhání ledvin, mohou doprovázet nejrůznější psychologické reakce i vážnější poruchy. Kvalitní střediska proto mají těsné napojení na psychologické a psychiatrické služby. Každý případ je pak řešen individuálně a psychiatr spolupracující s takovým pracovištěm zná indikace a omezení, která při farmakoterapii přicházejí v úvahu,“ říká MUDr. Radkin Honzák, CSc., psychiatr IKEM. Fakt, že přechod na dialýzu je pro člověka psychicky náročný, potvrzuje i IT specialista Eduard Rindt. Přestože měl dostatek informací od své ošetřující lékařky, která mu navíc vhodnou medikací dokázala předdialyzační období prodloužit o několik let, v momentě, kdy přišla s rozhodnutím léčit pacienta dialýzou, byl to pro Eduarda šok. „Do té doby jsem konzumoval velké množství léků a držel speciální dietu, ale to bylo vše. Měl jsem pocit, že s přechodem na dialýzu budu v poloinvalidním režimu, ale vůbec to tak není, funguju úplně stejně dál. Stále hraji volejbal, chodím se bavit s přáteli, pracuji,“ říká dále Eduard, který je na peritoneální dialýze více než rok.
Správná volba dialýzy je klíčová
Podpora rodiny a přátel
Významným faktorem, který dokáže ovlivnit zdraví nemocného je i v tomto případě podpora přátel a hlavně rodinných příslušníků. Ta má velký vliv na pacientovu psychiku nejen v době zjištění diagnózy, ale i po dobu dialýzy nebo při následné transplantaci ledviny. „Rodina je sociální jednotka a onemocnění jednoho člena ji ovlivní celou. Je proto žádoucí rodinný přístup k léčbě, účast dalších členů rodiny při psychologických konzultacích a ze strany personálu také ochota pomoci rodině,“ dodává MUDr. Honzák.