Vždycky jsem patřila k těm „naivním“ lidem, kteří odmítali byť jen přemýšlet o všemožných konspiračních teoriích, patřila jsem k těm, kteří věřili, že volba Miss je spravedlivá a že lidé neupřednostní peníze před zdravím ostatních. Věřila jsem (a vlastně v mnoha ohledech stále ještě věřím), že lidé jsou v podstatě dobří.

Spousta věcí mě ale v poslední době nenechává chladnou. Tak třeba potraviny. Všechno nacpané až po okraj chemií. Všemožné přídavky,  které zlepšují chuť, ale rozhodně ne kvalitu. O příchutích potravin nerozhodují potravinové příměsi, ale chemik. Reklamy, které vás přivádí k tomu, že bez jogurtu nemůžete žít a někde v koutku novin zastrčený, nenápadný článek o tom, že nic se nesmí přehánět a i přemíra jogurtů, které nebyly přirozenou součástí stravy našich předků, může škodit.

Všichni jsme masírovaní články o zdraví prospěšných rostlinných tucích, ovšem mně stačí otevřít krabičku s nátěrovým rostlinným tukem typu Perla, Rama apod. a zvedne se mi z toho pachu žaludek. Mám pocit, jako bych si na chleba natírala vazelínu. Jste si jistí, že máslo není zdravější? Všechny ty odtučněné, přezdravé výrobky, obsahující 90 % neznámých složek a 10% toho, čím mají být. Díky, ale dám si raději výpečky s knedlíkem a špenátem a pak si zajdu na procházku.

Mám dojem, že je dneska všechno v první řadě o penězích. Média jsou zaplavována články o zdraví, výsledky vědeckých studií apod., ale kde se ty studie berou? Neplatí si je náhodou sami obchodníci? Proč nemohou výrobky obsahovat místo chemie to, co obsahovat mají? Protože by na nich obchodníci vydělali málo. Když čtu článek o tom, jak byl v těstovinách dvojnásobně překročen povolený limit obsahu hliníku, přemýšlím, proč je proboha v těstovinách vůbec hliník povolený (že by se mlýnky na těsto nemohly vyrábět z něčeho nezávadného)?  Někdy si představuju majitele takové firmy jako kačera Skrblíka, přehrabujícího se ve svých penězích, zavírajícího oči před tím, za jakou cenu zisky přicházejí a stravujícího se zásadně jinde, než z vlastních produktů.

Nejhorší jsou pro mě reklamy na výrobky pro děti. Proklamovaná „zdravost“ takových výrobků je jen zdánlivým snem a některé maminky se přitom cítí přešťastné, co dobrého pro své děti udělaly, když jim takový výrobek koupily.
Kapitolou sama pro sebe jsou léčiva. Farmaceutické firmy testující své chemikálie na bezdomovcích nejsou jen námětem pro filmové thrillery, ale holou skutečností (jak dokazují nedávné zprávy, z Indie). Lékaři vám předepisují léky podle toho, která firma jim za jejich snahu poskytne lepší dovolenou. V lékárně vám k antibiotikům nutí probiotika za pár set, ačkoli má smysl je užívat (jestli tedy vůbec, ale to přeci vědci prokázali, ne?) až po dobrání ATB a vy vůbec nepřemýšlíte nad tím, že to je zase jen další chemie.
Když si jdete do lékárny koupit krém na opalování pro děti a vyberete si „ubohý“ faktor 20, nejnovějšími vědeckými poznatky zmasírovaná lékárnice se na vás oboří za vaši nezodpovědnost, a pak se v jí očích objeví slzy z lítosti nad nešťastným osudem vašeho dítěte, které si dovolíte pustit na slunce bez ochrany faktoru alespoň 50. Copak nevíte o předčasném stárnutí kůže a hrozící rakovině? A copak vy, paní lékárnice, nevíte o hrozícím nedostatku vitamínu D?

A slyšela jste někdy o zcela přirozeném stárnutí kůže? To je totiž něco, co k životu patří! Možná by si paní lékárnice neměla tak často kupovat časopisy s vyretušovanými  tvářemi na obálkách. Nemluvě o tom, že když někde narazíte na test ochranných přípravků na opalování, zjistíte, že ty nejdražší, v lékárně nabízené, zdaleka nejsou ty nejlepší.

V další zprávě se dozvíte, že lidé na Ostravsku jsou odolnější vůči smogu, jejich geny se přizpůsobily. Možná by si někteří lidé měli přestat myslet, že naši vědci mají patent na rozum a měli by začít používat ten svůj vlastní, selský, protože příroda je o dost moudřejší než my v naší době „Chemické“.  A co si pro nás příroda připraví, pokud budeme takhle pokračovat? Vidíte taky tu budoucnost, kdy mají naši potomci alergii na všechno přírodní a spokojeně si chroupou solené tyčinky z umělé hmoty?