Domácí násilí - nepodléhejte mýtům a pomozte

Mýty o domácím násilí

Domácí násilí je soukromá záležitost, do které by se okolí nemělo míchat…

Násilné činy jsou podle našich zákonů trestné bez ohledu na to, zda se odehrávají doma nebo na veřejnosti. Praxe ukazuje, že účinná pomoc obětem a přerušení či ukončení násilí ve vztahu si vyžaduje zásah zvenčí a vzhledem k širokému spektru důsledků násilí také úzkou spolupráci celé řady institucí.

K domácímu násilí dochází jen v nejnižších společenských vrstvách…

Z odborných studií i z klinických zkušeností vyplývá, že k partnerskému násilí dochází ve všech společenských vrstvách, bez ohledu na vzdělání, příjmy, bydliště (vesnice či město) a mnoho pachatelů i obětí zastává významné společenské postavení. Na jeho výskyt nemá vliv věk, náboženské vyznání ani rasa. Domácí násilí se vyskytuje jak v heterosexuálních, tak homosexuálních vztazích. Dojem, že se násilí týká jen určitých vrstev, vznikl zřejmě proto, že v některých skupinách společnosti se násilí utajuje více než v jiných.

To není násilí, je to jen hádka…

Je nutné si uvědomit významný rozdíl mezi hádkou a násilím. Při hádce se jedná o konflikt dvou stran, které jsou přibližně stejně silné, vyrovnané. Většinou jde o konflikt zájmů, přičemž každá strana se snaží prosadit své stanovisko. Pokud je však mezi nimi nerovnost sil a moci (např. jedna strana prosazuje své zájmy prostřednictvím zastrašování, využívání fyzické převahy, zbraní nebo ekonomickou převahou), už se nejedná o hádku, ta se mění v násilí.

Příčinou násilí je alkoholismus partnera…

K násilí dochází také v rodinách, kde partner/ka pije. Alkohol může působit jako stimulátor násilí, pod jeho vlivem se odbourávají zábrany a agresivní impulsy se zesilují, není ale příčinou násilí. Stav opilosti je často násilníky využíván jako omluva pro jejich agresivní chování.

Znáte někoho, kdo je vystaven domácímu násilí, a chcete pomoci?

1) Zjistěte si informace o dostupné pomoci a předejte týrané osobě kontakty na místa, kde jí pomohou.

2) Kontakty předejte tak, aby se o tom agresor nedozvěděl. Je například dobré, aby se důležitá telefonní čísla naučila týraná osoba zpaměti.

3) Pokud se vám někdo sám svěří s prožívaným domácím násilím, buďte chápaví a podporující (ne skeptičtí a nedůvěřiví). Věnujte takovému člověku dostatek času a zbytečně se nevyptávejte na detaily.

4) Zeptejte se, jestli nechce s něčím pomoct (můžete například nabídnout doprovod do nemocnice, na policii, do Intervenčního centra, uschování důležitých dokumentů, využití vaší adresy nebo telefonního čísla pro informace a vzkazy).

5) Nesnažte se mluvit s agresorem. Nenabízejte, že „mu ukážete“.

6) Musíte chránit sebe i týranou osobu. Agresor by vás mohl vnímat jako hrozbu a snažit se Vám uškodit nebo ztrestá týranou osobou za to, že je s Vámi v kontaktu.