Doplněk stravy není lék!

Na našem trhu se objevuje stále více doplňků stravy, které se svým složením, vzhledem a charakteristikou uvedenou na obalu na první pohled velmi podobají lékům. Při bližším zkoumání však zjistíte, že tato podobnost je opravdu jen zdánlivá. Rozdíl mezi doplňky stravy a léčivy si ukážeme na konkrétním příkladu chronického žilního onemocnění, kterému v západním světě podléhá 50 – 85 % populace.

Doplňky stravy

Doplňky stravy jsou ve své podstatě pouhými potravinami, které obsahují více tělu prospěšných látek, jako jsou například vitamíny, minerály a další potřebné živiny. Tyto složky se v nich vyskytují ve velmi koncentrované podoběa slouží pouze k doplnění běžné stravy tak, jak naznačuje jejich název.  Pravidla EU ukládají výrobcům doplňkům stravy nepřisuzovat vlastnosti týkající se prevence, léčby nebo vyléčení lidských onemocnění nebo na tyto vlastnosti odkazovat.  Tím by se měl zřetelněji zviditelnit rozdíl mezi doplňkem stravy a léčivem. 

Doplňky stravy by tedy měly dodávat organismu živiny, které potřebujeme a které nezískáváme v dostatečné míře z potravin. Jejich výrobce nesmí uvádět nepravdivá tvrzení o jejich léčebných účincích (zákaz klamání spotřebitele, nový občanský zákoník - zákon č. 89/2012 Sb.). Řada výrobců doplňků stravyse snaží dosáhnout jen naplnění požadovaných platných norem, které se shodují s požadavky kladenými na potraviny. Doplňky stravy, jakožto potraviny obohacené o vitaminy a minerální látky, bezesporu mohou být doplněním řádné - léčby pacienta (např. v rámci nutričních opatření), navzdory tomu je však možné léčebné a preventivní účinky přisuzovat i nadále výhradně léčivým přípravkům.

Léčivé přípravky

Léčivé přípravky jsou látky nebo jejich kombinace, které mají prokazatelný preventivní nebo léčivý účinek. Jak říká Státní ústav pro kontrolu léčiv: „Jejich účinnost je nutno doložit příslušnými klinickými studiemi, jejichž provádění musí splňovat přísná kritéria stanovená právními předpisy.“

Jejich výdej bývá z pravidla vymezen lékařským předpisem.  Navíc oproti doplňkům stravy se u léčiv sleduje řada důležitých účinnostních a bezpečnostních parametrů. U léčiv probíhá neustálý sběr a vyhodnocování nežádoucích účinků, lékových interakcí, toxicity, stále se ověřují a doplňují informace o případném užívání léčiv v těhotenství, při kojení, či lze-li s léčivem řídit a obsluhovat stroje a řada dalších jiných užitečných poznatků.

Léčiva tedy používáme pro různá onemocnění a očekáváme od nich vědecky prokázaný účinek, k němuž se dospělo složitými zkouškami na velkých souborech nemocných lidí, u léčiv probíhá neustálý sběr, vyhodnocování a zveřejňování bezpečnostních údajů.

Jedním z velmi častých onemocnění, kde používáme účinná léčiva, je chronické žilní onemocnění dolních končetin projevující se ve svých počátcích nepříjemnými subjektivními příznaky (pocit napětí v nohách, bolest, pocit těžkých nohou, křeče, mravenčení), později pak objektivními projevy (typickými jsou otoky nohou). Otoky se objevují důsledkem zvyšující se teploty během jarních a letních dnů, kdy sami vidíme, že po celodenním pobíhání a stání je nám v botách těsno. S otoky nohou se setkáváme při dlouhém stání, při dlouhém sezení, u hormonálních změn.  

V prvních stadiích onemocnění otoky zpravidla zmizí po té, kdy ulevíme nohám jejich položením do zvýšené polohy. To znamená, že organismus má své kompenzační systémy a možnosti jak změny ve tkáních související s otoky nohou vrátit do původního stavu. Jestliže se kapacita těchto systémů vyčerpá, rozvine se kaskáda dalších, již nepříznivých změn, které jsou doprovázeny rozvojem zánětu v žilní stěně.  I tady platí, že čím dříve lékař toto onemocnění diagnostikuje a čím dříve se nasadí příslušná režimová opatření (úprava životosprávy, pohyb, odpočinek, sprchování studenou vodou, účinná komprese, v těžších stadiích bandáže krátkotažnými obinadly a další) a čím dříve se přistoupí k venoaktivní léčbě ve správných dávkách, tím bude větší šance zabránit rozvoji vážnějších stadií této nepříjemné nemoci.

Venoaktivní léčiva (někdy označovaná také jako venofarmaka) jsou léčiva, jejichž vlastnosti zmírňují žilní hypertenzi, zpevňují žilní stěnu– nejen u žilních onemocnění dolních končetin, ale i u obávaných hemoroidů, zlepšují průtok krve žilami a tak podporují žilní oběh. V klinické praxi rychle zmírňují subjektivní i objektivní příznaky.

Nepodceňujme tedy tyto první obtíže, neboť mohou být spojeny s počátky chronického žilního onemocnění, jehož další stadia jsou otoky, viditelné metličky, nevzhledné varikózní žíly či dokonce bércové vředy. Chronické žilní onemocnění potvrdí nebo vyloučí lékař. Zvláště by tento stav neměly podceňovat těhotné či kojící ženy, protože i pro ně má lékař vhodnou a hlavně bezpečnou pomoc, dodává závěrem doktorka farmacie.