Rétorika skalních vodáků věrných svým laminátkám ztěžklým mnohaletým záplatováním se v kouři večerních ohňů mísí s novodobými písničkami mladých kytaristů z plastových lodí z místních říčních půjčoven. V kempech u řeky vedle sebe stojí stará celtová áčka na pádlech a stanové polokoule z nanomateriálů.
Vodácká svornost je pak o to dojemnější, když postarší dáma v pruhovaném modrobílém tričku zkušeně masíruje namožené rameno úpícího mladého vodáckého zelenáče a na závěr mu ještě věnuje vlastní krabičku léku Wobenzym na jeho další pohmožděniny, včetně oteklého zápěstí. Zkušení vodačka dobře ví, že spoustu věcí na vodě sice vyřeší „tekutá deka“, ale na rychlé splasknutí opuchlin a na spáleniny jsou osvědčenější a rozumnější enzymy.
Až chlapec pojede příště, bude už vědět, že značkové tričko si brát s sebou na vodu není jen zhýralost, ale čirý nerozum, se kterým nikoho neokouzlí a oproti tomu lék, který mu umožní zbavit se bolesti, zrychlit hojení a chopit se zpátky pádla, kytary a krásné dívky, je kouzlo, které patří do vodáckého barelu ke spacáku, náhradnímu tričku a ponožkám.
Ještě jedna vodácká moudrost: pozdrav „ahoj“ má krásnou historii. Zdravili se jím první námořníci z lodě na loď a znamenal Ave HOnorem Jesus.
Zdroj: Wobezyn