Rétorika skalních vodáků věrných svým laminátkám ztěžklým mnohaletým záplatováním se v kouři večerních ohňů mísí s novodobými písničkami mladých kytaristů z plastových lodí z místních říčních půjčoven. V kempech u řeky vedle sebe stojí stará celtová áčka na pádlech a stanové polokoule z nanomateriálů.
Vodácká svornost je pak o to dojemnější, když postarší dáma v pruhovaném modrobílém tričku zkušeně masíruje namožené rameno úpícího mladého vodáckého zelenáče a na závěr mu ještě věnuje vlastní krabičku léku Wobenzym na jeho další pohmožděniny, včetně oteklého zápěstí. Zkušení vodačka dobře ví, že spoustu věcí na vodě sice vyřeší „tekutá deka“, ale na rychlé splasknutí opuchlin a na spáleniny jsou osvědčenější a rozumnější enzymy.

Ještě jedna vodácká moudrost: pozdrav „ahoj“ má krásnou historii. Zdravili se jím první námořníci z lodě na loď a znamenal Ave HOnorem Jesus.
Zdroj: Wobezyn