Amenhotep IV. nebyl vychováván jako budoucí panovník, neboť se předpokládalo, že to zastane jeho straší bratr, který zemřel v 18 letech. Pro jeho rodinu to byla velká rána osudu. Achnaton byl spíše zasněné dítě, které nemělo lásku k lovu ani k boji jako jeho otec. Od malička trpěl parousnicí, která mu přinášela velké bolesti. Velice dal na názor své matky, kterou ctil. Nebyl typickým silným panovníkem. Přál si na světě mír, proto odmítal jakkékoliv vojenské akce i na podporu svých vazalů.

Za jeho vlády ovšem nedošlo pouze k otřesu ve víře, ale i v přísně stanoveném umění. Pro egypťany bylo zobrazování faraonů dáno přísnými pravidly, doposud se nikdy nezobrazovali jak ve skutečnosti opravdu vypadali. Vždy se kreslili jako mladí a statní muži. Achnaton se za svou podobu nestyděl, ba vyžadoval od malířů skutečné zobrazovaní, neboť pravda v jeho víře byla důležitým bodem. Velké královské manželky většinou byly na sochách vytesávány u nohou svého muže a to oproti faraonovi několikrát menší. Nefertity a Achnaton byly zobrazovány stejně vělcí, ba dokonce i v intimnější či soukromých chvílích, například při procházce, romantickém objetí, polibku.
Nefertity ovšem nikdy nedala svému muži syna, narodilo se jim 6 dcer. Celý královský dvůr byl kvůli této skutečnosti velmi nejistý. Ovšem Achnaton se zamiloval do cizí princezny a s ní měl syna Tutanchatona, později se přejmenoval na Tutanchamona.
Dodnes se neví jak Achnaton doopravdy zemřel, vedou se spekulace, že spáchal sebevraždu, nebo byl objetí hněvu kněží, jenž vyhostil.
Enda – čtenářka
Chytrá Žena