Dá se tato vlastnost, schopnost, naučit? Měly by maminky od malička děti něčemu takovému učit?

Jak by to asi vypadalo? Maminka by prckovi na písku ukazovala jiného cvrčka, který by stál stranou a tvářil se smutně a vysvětlovala, že to je proto, že je smutný a cítí se sám. Potom by tomu svému malému navrhla několik variant, jak by mu mohl pomoci.

Následně by pak ve škole byly děti vyučovány empatii hlubší a hlubší. Učitelé, profesoři, lektoři, by promítali obrázky výrazů tváře a uváděli, že mohou znamenat to a to a některé další podružné poznatky.

Snad by to bylo dobré. Asi by to mnozí lidé potřebovali. A dost možná, že mnozí by si to i přáli. Ale asi většina těch, co touto schopností neoplývají, si to neuvědomují. Neznají ji, tak jim neschází. Jak říká moje maminka – “čert když našel křen, také si myslel, že je to nejsladší kořen na světě, protože jiný neznal.”

Vím ale z vlastní zkušenosti, že okolí těchto osob, by to vice či méně uvítalo.

Jak to, že někdo se podívá na člověka a ví přesně, jak se cítí a snad by se i dokázal nad jeho osudem rozplakat, jak se dovede vžít, ví přesně, co udělat a říct, aby pomohl. A jiný může sledovat vnitřní boj třeba i u nejbližší osoby a vůbec ho nenapadne, že se něco uvnitř odehrává a už vůbec si nedovede představit, jak by mu mohl pomoct.

Jsou lidé, kteří i v dospělosti přijdou do situace, při které prostě nevědí jak se chovat a co dělat. Nemusí to být jen v soukromí. Takoví lidé mají problémy i ve společnosti. Přijde situace a oni nevědí co dělat, co říct. Tuší, že se od nich něco očekává, ale prostě nenacházejí slova ani činy, kterými by situaci vyřešili.

Existuje pro tyto lidi nějaká pomoc?  Je to porucha, nebo jen vlastnost? Zabývají se empatií třeba psychologové nebo psychoterapeuti? Opravdu mě toto téma zajímá.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10