Je to již přibližně deset let, co nás naše sousedka Hanka přemluvila, ať s ní i jejím manželem Rudolfem a dalšími sousedy jdeme na ,,Myslivecký ples,,. Na takovém plese jsme předtím ještě nikdy nebyli a tak jsme souhlasili. Týden rychle uběhl a ani jsem se nenadála a byla ,,plesová sobota,,. Za okny nevlídno a my jsme v tom největším nečase vyjeli do dva kilometry vzdáleného kulturního domu.

Tam jsme se potkali s ostatními a po chvíli povídání jsme se přemístili k rezervovanému stolu. K jídlu se během večera servírovaly samé zvěřinové delikatesy a nápojů byl také velký výběr. Po chvíli k nám ke stolu přišla mladá slečna a nabídla nám ke koupi losy do tomboly. Nakonec jsme jich všichni u stolu koupili odhadem dohromady snad třicet, a nechali se dále unášet hudbou, tancem i povídáním. Čas rychle plynul, blížila se půlnoc a také i losování všech přibližně padesáti cen, které byly v tombole. Kromě srnce a malého divočáka (ty bych nejraději viděla pobíhat živé v lese) byly v tombole i varné konvice, porcelán a mnoho jiných výher. Jakmile začalo losování, většina přítomných v sále se ztišila a kontrolovala svá čísla na losech,  ostatně to my také.

Losování se pomalu blížilo ke konci a k tažení zůstávalo už jen snad posledních pět cen. To už jsme si velké naděje na výhru nedělali, až jsme po chvíli uslyšeli číslo 88 a všichni jsme upřeli zrak na los Hanky, jelikož tohle její oblíbené číslo se nám všem velmi dobře pamatovalo. Ta s lístkem za potlesku nás všech spěchala k pódiu a jelikož jsme přeslechli, o jakou výhru se zrovna losovalo, nedočkavě jsme čekali, co to nakonec Hanka vlastně vyhrála a s čím přijde zpět ke stolu.

No, představte si, vyhrála toho divočáka - jednu z hlavních cen. Nikdo z nás opravdu s takovou výhrou u stolu nepočítal a chlapi začali řešit, co s ním. Nakonec se domluvili, že Rudolfovi ostatní následující den pomůžou i s dalším kamarádem, který byl řezníkem. Odvoz zbyl na mne, jelikož jsem jako jediná žádný alkohol nepila, ale s tím jsem předem počítala. Následující den jim divočáka doručili až domů.

Jakmile pominulo jemné ovínění ostatních, všichni jsme se sešli u sousedů. Já jsem se s Hankou zdržovala nejvíce v kuchyni. Uvařily jsme tehdy guláš a ještě několik dalších specialit. K večeru bylo vše hotovo a každý z nás dostal i výslužku. Dodnes na tento ples vzpomínám.

Přeji Vám všem, kteří na plesy chodíváte, krásnou plesovou sezónu a spoustu příjemných zážitků.