Urostlí krásní chlapi, úžasná rychlost, nebojí se žádné rány, panečku, to je docela jiný zážitek.

To se mění i něžné pohlaví v zuřivé fanynky, které by z fleku mohly nahradit televizní komentátory. Každá ví dobře, že rozhodčí píská pro druhou stranu, vidí naše neexistující fauly a záměrně nevnímají ty z druhé strany.

A ty nervy, kdy se vede o branku, či o tu jednu prohrává, to i ta nejsvědomitější hospodyňka nechá večeři večeří a mnohdy z ní padají slova, která v běžném životě snad ani nezná.

Při hokeji se dokáže žena rozčilit, že rozhodčí nerozezná bodyček od faulu, křičí při každém naražení našeho hráče na mantinel. Že naši dělají totéž, je pochopitelně v pořádku.

Hráči většinou ukázněně odcházejí na trestnou lavici, pravda, někdy se hádají a porvou, ale to patří jaksi k věci.

Zákroky brankářů často patří do říše snů, jen kdyby to tak ovládali ti naši, to by pak bylo terno.

Ještě kdyby tak naši hráči lépe ovládali přihrávky, viděli volné hráče a dokázali přebruslit soupeře…

Pokud se zápas náhodou, tedy většinou, nepovede, ovlivnil to rozhodčí. Vypíná se televizor, protože hymna soupeře nikoho nezajímá.

To při našem vítězství je slávy, objímání, celé rodiny stojí při hymně v pozoru, jen valná většina hráčů stojí nedbale, někteří snad ani neumí vlastní hymnu.

Podle žen by měl být národním sportem určitě hokej, tady příjmy hráčů nikdo neřeší…

Hokej rodiny stmeluje, i když ani zde si muži neodpustí ironické poznámky vůči svým něžným polovičkám a stále je poučují.

Zdenka58 – čtenářka

Chytrážena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10