Patřím k lidem, které přitahuje Tajemno a věci mezi nebem a zemí.
Častokrát jsem zkoušela nahlédnout do budoucnosti a tajemství osudu pomocí karet a kyvadla a musím podotknout, že předpovědi většinou na těch 80 procent vycházely, což je vcelku vysoká úspěšnost, uvážíme-li, že nejsem vědma a karty vykládám jen sobě. A můj vnitřní hlas funguje téměř na sto procent, ovšem ke své škodě jej málokdy poslechnu.

Dozvědět se, co nás čeká a odhalit nejbližší budoucnost touží leckdo z nás,
soudě třeba i podle obliby horoskopů, ovšem teď nemám na mysli ty šité na tělo od astrologů, ale ty, co na nás vykukují z časopisů a denního tisku. Čtu je
také, spíš jen pro zábavu.

A jednoho rána, kdy jsem měla před sebou volný den a mohla spát tak dlouho, jak jsem jen chtěla, jako naschvál jsem se probudila už kolem páté hodiny ranní. To snad není možný, říkám si, pět hodin! Spi, nemusíš do práce, dnes máš volný den! Kdepak, byla jsem čilá jak rybička a tak jsem pokus o sladké usnutí vzdala. Při ranní kávě jsem si přečetla svůj horoskop a úplně jsem se zakuckala - přesnou věštbu už si nepamatuji, ale vím, že nabádali zrozence mého znamení, aby byli tento den na sebe velmi obezřetní a opatrní, aby pokud možno ani nevycházeli z domu, hrozilo nebezpečí menšího úrazu, nepříjemnosti a nedorozumnění, zkrátka samé karamboly - nejlépe snad, kdyby zůstali celý den v posteli!

Chichi, smála jsem se v duchu, úplně to vidím, jak všichni ti, kterých se věštba
týká, nesou druhý den do práce jako omluvenku své nepřítomnosti na pracovišti výstřižek horoskopu! A odložila jsem výtisk novin tak nešťastně, že jsem zavadila o můj šálek s kávou. Samozřejmě, rozpadl se snad na tisíc kousků...Aj, aj, to to začíná, pomyslela jsem si. A byla jsem v pokušení natáhnout se na pohodlnou sedačku v obýváku, pustit si svou oblíbenou hudbu, uvařit si nějakou dlouho odpíranou laskominu a prostě si jen tak užívat volného dne o samotě, jenže při pohledu do zrcadla jsem změnila názor - kdepak, to chce generálku a začnu od hlavy! Pokusy o domácí zkrášlení a vylepšení svého účesu jsem po krátkém váhání zavrhla - jde se ke kadeřnici!

Na svůj horoskop, který jsem četla při ranní kávě, jsem si ani nevzpomněla...
Několik dní předtím jsem si koupila šíleně drahé a krásné boty - kotníčkové
kozačky a tak jsem se v nich vydala ven, šaty sice dělají člověka, ale co je to
platné, když má na sobě obnošené botky a vlasy jsou přece korunou krásy! A to se o těch mých rozhodně dnes říct nedalo.

Nemohlo mě odradit ani zjištění, že moje kadeřnice ten den chyběla - na můj
dotaz mi odpověděla její kolegyně, že ráno volala a omluvila se - hm, blesklo mi hlavou - možná měla pro tento den špatný horoskop! Ale měla jsem štěstí, měla právě volno a tak mě ochotná kadeřnice vzala hned. Co to bude? Ptala se a já vyslovila své přání - chci jen zkrátit konečky. Kadeřnice přikývla a pustila se do práce. Odevzdala jsem se důvěřivě do jejích rukou, poslouchala příjemnou hudbu linoucí se z rádia a štěbetání ostatních zákaznic mě příjemně uspávalo.

Ovšem jen do chvíle, kdy jsem si nasadila brýle a pohlédla na výsledek mého
zkrášlovacího procesu. Co to, co, co to je.... koktala jsem nevěřícně a zírala
na svůj odraz. Kde mám vlasy!? Kadeřnice mě bez sebemenšího zaváhání ujistila, že krátké vlasy jsou teď in a že mi to ohromně sluší! Chtěla jsem přece ostříhat, ne? Nezmohla jsem se na slovo. Moje vlasy, sahající ještě dnes ráno k ramenům, dosahovaly sotva k ušním lalůčkům a celý účes celkově připomínal čerstvě zastřižený trávník. V šoku jsem poslušně zaplatila nemalý obnos a vyšla ven na ulici. Silný poryv větru a prudký déšť mě ujistily o tom, že nejlepší bude jet hned domů.

Auto, které projíždělo těsně v mé blízkosti, mě ohodilo blátem a dešťovou vodou od hlavy až k patě, ano, i můj krásný účes, který je teď tak in. A pak jsem se nevěřícně zahleděla na svou pravou nohu - na mé příšerně krásné a značkové botě se skvěl parádní žralok - špička mé úplně nové boty se rozlepila a mé prsty obklopil okamžitě chlad a vlhko - šlápla jsem snad do jediné louže, která byla v okruhu dvě stě metrů!

Domů jsem došla nejen s namrzlou hlavou, ale i palcem. A jako třešničku na dortu jsem brala i spálenou královskou večeři, se kterou jsem se párala nejméně dvě hodiny. A později večer, kdy jsem se těsně před ulehnutím bolestivě uhodila do holeně o roh postele, jsem musela kajícně přiznat, že "něco" na těch horoskopech bude. Od té doby si tudíž dávám pozor nejen na kadeřnice, ale i na horoskopy.

Mimochodem, už jste četli svůj dnešní horoskop? Že ne? Já taky ne, ale jen co doťukám tenhle příběh, poběžím to napravit. Jeden nikdy neví.