Hostina

Vrátil jsem se pozdě večer z práce, z odpolední. Manželka už spala a já měl hlad. Otevřel jsem ledničku, abych odhalil její tajemství. Ihned mě zaujala velká dortová forma. Byl to studený dort, nepečený, který jsem si ukrojil. Hned v úvodu mi nějak divně zachutnal. Nebyl sladký, spíše slaný, lépe řečeno bez chuti. Byl to masový dort a manželka ho zřejmě zapomněla dochutit. Protože jsem ale měl velký hlad, trošku jsem ho osolil, opepřil, přidal dokonce i grilovací koření, a byl k jídlu. Nakonec jsem snědl pořádné dva kusy, opláchl se, vyčistil si zuby, převlékl jsem se do pyžama a šel spát.

Druhý den byla sobota. Mohl jsem spát, jak dlouho jsem chtěl, a já se rozhodl spát hodně dlouho. Byl jsem v nejlepším, když manželka vešla do ložnice. „Co jsi udělal s dortem pro Baryka?“ otázala se.

Baryk byl náš tehdejší pes. Že by ale měl nějaký dort, o tom jsem nic nevěděl. Později se vše vysvětlilo. Baryk měl ten víkend páté narozeniny a manželka se rozhodla vyrobit mu dort ze psích pamlsků. Vytvořila ze psích paštik, salámů a dalších pochoutek hmotu, která se tu noc chladila v dortové formě v lednici. Když se ráno rozhodla dort dozdobit kostičkami z granulí a žvýkacími tyčinkami, které měl náš Baryk velmi rád, zjistila, že velká část dortu chybí. Tu jsem totiž snědl já.

Od té doby kdykoli v lednici něco patřilo Barykovi nebo jinému našemu zvířeti, manželka to pro jistotu opatřila jmenovkou. Musím ale uznat, že si Baryk ani na člověka zase tak špatně nejedl.

Já už psí jídlo ale nejedl. Později se ale stala terčem zájmu jiná psí dobrota. To když k nám začaly chodit děti s vnoučaty. Jednoho vnuka jsme museli zvlášť hlídat, aby nekonzumoval psí granule přímo z misky. Hodný vnouček, když byl přistižen, oponoval tím, že psí granule mění se psem za šunku, kterou dostal ke svačině. Granulky mu dle jeho slov chutnaly víc. Naštěstí se to obešlo bez zdravotních problémů a dnes se s odstupem času podobným hodům společně zasmějeme.

Když si později vnučka pořídila suchozemskou želvu, zjistila, že granule pro štěňata chutnají i jí.

A všichni žijeme a jsme zdrávi. Asi v nich nic špatného proto nebude.

Svehlava - čtenář
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete