Pro pravdu se lidé zlobí. Pravda vítězí. Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, drž se pravdy, braň pravdu až do smrti. Pravdu má jenom bouchačka. Na každém šprochu pravdy trochu...

Ne, nechci polemizovat o pravdivosti uvedených výroků a úsloví o pravdě. Asi bychom stejně skončili u toho, že "každý má svou pravdu". Jen se mi tak honily hlavou, když jsme stoupali na zalesněný ostroh ke zřícenině hradu s tímto krásným názvem - Pravda. A přesně tam vás chci dnes pozvat.

Hrad Pravda se nachází na Lounsku, na 484 m vysokém kopci, mezi obcemi Konětopy, Pnětluky a Domoušicemi. Pěšky se sem dá dostat ze všech směrů, my za výchozí místo zvolili nádraží v posledně jmenované vísce - v Domoušicích.

Červená značka nás vyvede za humna, podejdeme trať a už stoupáme lesem ke hradu. Ten zde byl postaven v prostoru prehistorického hradiště pány z Kolovrat. Majitelé se střídali, v kupní smlouvě z roku 1593 je uváděn již jako pustý a postupně chátral.  Občas se vynoří teorie, že hrad vybudovali husité jako zhmotnění svatého grálu (kam se hrabe Šifra mistra Leonarda), ale hrad své jméno získal dřív, než husité svým drancováním začali oblažovat Evropu.

V roce 1868 se zde na rozlehlém hradním nádvoří pořádal tábor lidu za státoprávní požadavky. Zúčastnilo se ho asi 10.000 lidí, přestože byl rakouskými úřady zakázán.

Snad k žádnému hradu se nevztahuje tolik pověstí, v nichž dostává vrchnost na frak. V jedné z nich zakladatel hradu zahynul  jako žebrák na hnoji v ukrutných bolestech, protože odepřel dělníkům zaslouženou mzdu. Špatně skončila i pyšná dívka, která se i přes otcův zákaz provdala za mladého rytíře. Uprchli spolu do lesů a po dokončení hradu nechali upálit stavební dělníky, aby nevyzradili jeho polohu. Rozhněvaný otec se ale místa dopídil a vzal jej útokem Urááá! Milence však potrestat nestihl, při spěšné evakuaci z hořícího hradu si totiž zlámali vaz. Jak jinak.

V dnešní době se hrad stal cílem trampů i turistů, kteří na nádvoří často i táboří, a místem konání různých setkání a festivalů.

Po prohlídce malebných trosek starého hradu pokračujeme zalesněným hřebenem dále po červené až na rozcestí Úvoz, abychom se po modré značce vrátili úbočím zpět pod hrad. Na tomto krátkém okruhu nás čeká vyhlídka na Pnětluky, sestup skalnatým úvozem s názvem Kočičí díra a Čertův kámen. Jde o pískovcový blok ve tvaru zubu; na druhé straně cesty nenápadně vykukuje mnohem menší kámen zvaný Čertice. Podle pověsti zde oba kameny zanechal čert s čerticí poté, co se jim nepovedlo zavalit jimi jedinou studnu v nedalekých Pnětlukách a umořit tak místní obyvatele žízní. Kohout jim zakokrháním akci překazil. O dalších místech, k nimž se vztahují podobné pověsti, si můžete přečíst ve mém starším článku Čertovská místa českých luhů a hájů.

Bohužel Čertův kámen i Čertice jsou zcela pokryty záplavou vyrytých jmen a kreseb. Myslím, že by lidé své výtvarné sklony mohli rozvíjet jinak a jinde...

Modrá značka nás dovede na rozcestí pod hradem, odkud se vrátíme do výchozího bodu, obce Domoušice.

Výlet je možné prodloužit na nedaleké Kounovské kamenné řady, kde se v lese nachází 14 řad z neopracovaných kamenů, jejichž účel a původ se dosud nepodařilo objasnit a kolují o nich nejrůznější teorie.

Nebo můžete navštívit zámek Líčkov, který koupil v roce 1925 malíř Oskar Brázda a věnoval značné úsilí a finance na obnovu zchátralého objektu. Rekonstrukce se zdařila, jenže pak přišla válka a po ní komunisté. Mobiliář byl rozkraden, z historické památky se stal postupně státní statek s ubytovnou pro brigádníky, skladem a vývařovnou. V restituci byl Líčkov vrácen paní Marii Brázdové, která se pokouší o opravu a adaptaci. Tuto rokokovou perlu, s pozoruhodnou galerií Oskara Brázdy, naleznete vzdušnou čarou asi 8 km severozápadně od hradu Pravda směrem na Žatec.

Doporučená mapa: Shocart č. 11 - Lounsko, Džbán