Tajemství zámku Chambord (repríza v pátek 4. 12. ve 14.50)

Mezi nejnavštěvovanější francouzské historické objekty patří zámek Chambord. Tento architektonický skvost leží 180 km jižně od Paříže. Jedná se o monumentální stavbu, která má 440 místností, 77 schodišť a 282 komínů. Zámek obklopuje park s úctyhodnou rozlohou 5500 hektarů. Stavitelem byl francouzský král František I. Zámek je zapsán na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. František I. začal zámek budovat roku 1518. U zrodu zámku stál geniální renesanční umělec Leonardo da Vinci, kterého král ke stavbě přizval. Už první plány byly nevídané. Leonardo navrhl obrovský donjon se čtyřmi věžemi v rozích. Stavba měla být vysoká 56 metrů. Budova má středový půdorys ve tvaru řeckého kříže, což vytváří prostor bez hierarchie. Král měl tedy obývat stejně velké místnosti jako jeho doprovod. Stavba začala v podmáčené krajině, bohužel už bez Leonarda da Vinciho, který krátce před zahájením stavby zemřel.

Dnešní archeologické vykopávky odhalily, že stavba začala na základech bývalého loveckého zámečku. Přesto bylo nutné kvůli podmáčené krajině založit základy ve větší hloubce, než je pět metrů. Po čtyřech letech byly základy konečně vybudovány a začalo se s vlastní stavbou zdí. Jako jedna z prvních částí zámku bylo však budováno centrální schodiště. Jedná se o unikátní, do té doby nevídané schodiště ve tvaru dvojité šroubovice. Monumentální stavba, na kterou byl používán i drahý kámen pěnovec, se stala obrovskou propastí na peníze. Problémem bylo jak zásobování, tak i obrovský počet dělníků, které stavba potřebovala. Nakonec staveniště zaměstnávalo 1800 lidí. Z pěnovce se tvořily jemné renesanční sochy i ozdobné prvky, jako byl obrovský, z kamene vyřezaný kazetový strop nad hlavním schodištěm.

V roce 1540 král onemocněl. Pro stavitele začal závod s časem. Začaly se stavět střechy s dvě stě osmdesáti dvěma komíny a centrální lucernovou věží. Bohužel František I. se konce stavby nedožil. Umřel v roce 1547 na otravu krve. Jeho syn Jindřich II. nakonec v pracích pokračoval. Zámek ale dokončil až Ludvík XIV., který zámek považoval za své letní sídlo. Ludvík nechal navzdory problémům, které okolní mokřady přinášely, vybudovat monumentální francouzskou zahradu. Zasazeno sem bylo 1500 rostlin a 800 stromů. Na zámku se po jeho dokončení uskutečnila premiéra Molièrovy hry Měšťák šlechticem. V současnosti zámek čelí neznámému problému. Pěnovec začíná praskat, odlupuje se a odpadává. Vědci tady provádějí diagnostiku příčin tohoto problému a vypracovávají zdravotní průkaz každého zde zasazeného kamene.

Divoké hrady (5 dílů, opakování vždy v sobotu od 16.00)

Hrad Heidelberg kdysi patřil mezi nejluxusnější panovnická sídla Evropy. Obklopují ho kopce Odenwaldu a pod ním teče řeka Neckar. Tato řeka, přítok Rýna, poskytovala v dávných dobách obyvatelům jak hradu, tak i města Heidelbergu spojení se světem. Heidelberg se stal ve středověku předním německým centrem vědění, v roce 1386 zde vznikla první německá univerzita. Dnes je Odenwald přírodní rezervací, která poskytuje životní prostor vzácným živočichům. Žije zde i největší německý had, užovka stromová, která může dosáhnout délky až dvou metrů. Na počátku 16. století zde byla napsána velmi významná kniha o lékařství. Jejím autorem byl tamní vladař Ludvík V. Ten v Heidelbergu založil i hradní knihovnu. V roce 1248 tady, v Heidelbergu, napsal císař Fridrich vůbec první knihu o sokolnictví, knihu Umění lovit s ptáky.

V jižní Francii leží nad úrodným údolím pevnost Carcassonne. Pevnost se nachází na dohled Pyrenejí, které tvoří přírodní hranici země. Z hor pak do údolí teče řeka Aude. Carcassonne se nachází 60 km od Středozemního moře. Ve dvanáctém století v tomto kraji vznikla náboženská sekta katarů. Byli to vegetariáni a věřili, že i zvířata mají duši. Díky svému hlásání chudoby církve se brzy dostali do sporu s katolickou církví. Úkrytem se pro ně stal hrad právě Carcassonne. Římané zde vybudovali 400 km dlouhou cestu, po které začalo do Říma a zpět proudit zboží. Tímto způsobem se sem dostalo víno a s ním i dnešní francouzská delikatesa, hlemýždi kropenatí.

Jeskynní hrad Predjama se nachází v krasové oblasti Slovinska. Hrad obklopují lesy plné divokých zvířat. Tato pevnost leží v kraji, jehož středem je město Terst. V 15. století o tento kraj soupeřili Habsburkové s mocným uherským královstvím. V roce 1483 rakouský šlechtic Erasmus Jamský zabil ve Vídni jiného šlechtice, když hájil čest svého přítele. Aby Erasmus unikl trestu smrti, který mu hrozil, utekl na svůj hrad Predjama. Na Predjamě ho chránily nejenom tlusté zdi a příkré útesy, na nichž hrad stojí, ale i okolní divočina. Sám hrad byl postaven ve 12. století v ústí obrovské jeskyně. Hrad měl spojení s okolním světem i díky labyrintu jeskyní, které ústí do okolního kraje.

Říká se jí Červený hrad a vypíná se nad planinami suché, vyprahlé Andalusie. Je přírodním rájem, perlou Pyrenejského poloostrova. Alhambru postavili Maoři ve 13. století. Voda je v této oblasti skutečně vzácná a Maoři se hned po dobytí zdejšího kraje po roce 700 n. l. zasloužili o zavlažovací systémy a velkou zemědělskou reformu tamní oblasti. V 8. století na zdejším kopci vznikla malá maorská tvrz. Už tehdy stavitelé začali budovat různé vodní nádrže. V nádržích a fontánách Alhambry ale dnes žijí stovky druhů vážek a šidélek. Už v dávných dobách maorští básníci Alhambru opěvovali jako Alláhovu rajskou zahradu. Tu ostatně také tvůrci zamýšleli ve stavbě zdejších zahrad zpodobnit. V nejlepších letech Alhambry zde bydleli vojáci a soudní úředníci. Nejhonosnější část paláců však byla vybudována pro potřeby maorských vládců a jejich rodin. Nádherné arabesky na stěnách vznikly v polovině 13. století.

Také jejich tvůrci čerpali inspiraci v koránu. Zahrady Alhambry jsou zavlažovány z řeky Darro, voda je přiváděna akvaduktem ze vzdálenosti 6,5 km. Neprší zde a nachází se tady jediná skutečná evropská poušť Tabernas. 15. století se stalo stoletím španělské reconquisty. Roku 1469 byla Granada posledním muslimským královstvím v Evropě. Maoři se stali vězni ve svém vlastním městě. Úbočí hradu je domovem i pro stonohu páskovanou a sklípkana španělského. Oba tito obyvatelé kopce jsou jedovatí, hnízdo sklípkana je obdivuhodnou stavbou, ve které je nižší teplota než v okolí a vyšší vlhkost. Situace Maorů ve městě a v pevnosti byla neudržitelná, proto Muhammad XII. nakonec vyjednal kapitulaci a sám osobně španělské královně Isabele Kastilské předal klíče od pevnosti. Díky tomu byla Alhambra uchráněna od zničení a zůstala dál krásným architektonickým klenotem pro Andalusii a domovem pro nespočet živočichů, kteří obývají její zahrady a její okolí.

Zámek Neuschwanstein je považován za zámek jakoby z pohádky. Stal se dokonce vzorem pro pohádkový zámek Walta Disneyho. Jeho tvůrcem je Ludvík II. Bavorský, značně nepraktický a melancholický bavorský král. Toho připomínají labutě velké, které dodnes hnízdí na blízkých jezerech. Ludvík v tomto kraji jako dítě trávil mnoho času a kraj i s jeho zvířaty si už jako dítě zamiloval. V roce 1864 se však už ve svých osmnácti letech stal králem. Na vládu Ludvík vůbec nebyl připraven a více než vladařským povinnostem a politice by se raději věnoval výtvarnému umění, hudbě a architektuře. Mladý král na svůj dvůr povolal Richarda Wagnera. Král však rád unikal ruchu Mnichova, a tak se rozhodl v tomto kraji postavit pro sebe sídlo, kam by se mohl schovat před královskými povinnostmi.

Král Ludvík se stavbou zámku začal v létě roku 1869. Skalní hřeben byl srovnán za pomoci nového vynálezu, dynamitu. Stavba zaměstnala stovky dělníků. Ti ihned začali pilně budovat královskou rezidenci. Stavební práce na zámku neutichaly ani v zimě. To samozřejmě přineslo i mnoho neštěstí. Za dobu stavby zámku zde zemřelo přes třicet lidí. V roce 1873 byla konečně hotova budova se vstupní bránou. Ludvík neváhal a do rozestavěného zámku se nastěhoval. Práce na zámku pokračovaly a začaly se vymykat královým finančním možnostem.

Král si vzal do hlavy, že zámek bude vyzdoben podle opery Richarda Wagnera Lohengrin. Král miloval labutě, jejich obrazy se staly součástí každé možné malby na zámku. Král stále měnil plány a ve svém sídle chtěl mít ty poslední technické vymoženosti. Telefonní rozvody měly být v každé místnosti stavby. Náklady byly astronomické a král si začal brát osobní půjčky. V roce 1880 byl konečně hlavní palác zámku hotov. Trůnní sál byl na příkaz Ludvíka vyzdoben královskou božskou symbolikou. V roce 1886 měla bavorská vláda svého krále tak právě dost. Král byl za pomoci úplatných psychiatrů zbaven moci a byl izolován.

Prima ZOOM vám umožní cestovat po hradech a zámcích. 1. 12. 21.00 poznáte Tajemství zámku Chambord a od 2. 12. 20.00 budete prozkoumávat Divoké hrady.