Hrajte s námi SUDOKU online !Hrajte s námi SUDOKU online ! Květina Vánoc - Vánoční hvězdaKvětina Vánoc - Vánoční hvězda Školní rok a prázdniny ve školním roce 2024/2025Školní rok a prázdniny ve školním roce 2024/2025 Vánočka - nejoblíbenější receptyVánočka - nejoblíbenější recepty
Chytrá žena na Facebooku
Miminka
Kategorie
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Pátek 22.11. 2024
Dnes má svátek Cecílie
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY

I když jsem jiná, chodím do stejné školy jako ostatní děti

7. 11. 2008 | Vývoj
Tak nějak by mohla znít slova 12ti leté Terezky, která navštěvuje  5. třídu základní školy a učí se angličtinu, zeměpis, matematiku, zkrátka všechno, co se děti v jejím věku ve škole učí.
Dostává domácí úkoly, známky do žákovské knížky a vysvědčení. Co je na tom neobvyklého? Terezka se narodila s Downovým syndromem, tedy genetickou poruchou, kterou způsobí přítomnost přebytečného 21. chromozomu. Tuto poruchu provází mimo dalších zdravotních komplikací specifické vzhledové rysy a různý stupeň mentálního postižení. Terezka chodí do běžné základní školy společně s dětmi bez postižení, nikoli do speciální základní školy.

Terezka má Downův syndrom,

ale jinak je to šikovná holčička…

 „Tereza má Downův syndrom, ale jinak je to šikovná holčička, která dělá mnoho věcí stejně jako ostatní děti. Akorát potřebuje víc podpory od svého okolí,“ vysvětluje Terezina maminka a dodává: „potřebuje víc pomoci. Nestraníme ji běžnému životu, bereme ji na různé akce, do normální třídy ji dáváme, aby se dostala ve svém životě dál.“

Inkuze - TerezkaPrávě proto, aby se Terezka „dostala dál“ zvolili pro ni rodiče školu, která podporuje myšlenku inkluze, tedy začleňování žáků s různým typem znevýhodnění do běžných základních a středních škol. V praxi to znamená, že všichni, bez ohledu na rozdíly a různé typy znevýhodnění, chodí do jedné školy a třídy, vzdělávají se společně. Účastní se stejných vyučovacích hodin, hrají si spolu, jezdí na výlety, sportují. A jsou také náležitě hodnoceni. Jen pro „žáka se speciálními vzdělávacími potřebami“ - jak se takto začleněným žákům říká - je vypracován individuální vzdělávací plán za účasti rodičů, učitele, speciálního pedagoga a pedagogického asistenta a to pro každý předmět zvlášť. Motivací rodičů k výběru běžné a nikoliv speciální školy bývá právě snaha vystavit dítě „náročnějšímu“ prostředí, které je bude táhnout ve vývoji dopředu. Navíc jistě napomůže začlenění dítěte do sociální skupiny vrstevníků i v budoucím životě.

Ostatní děti mají jedinečnou příležitost dobře poznat potřeby člověka s postižením, učit se mu pomáhat, pochopit jeho svět. Při společné výuce je dán prostor ke společným zážitkům a zkušenostem, děti se učí vzájemnému respektu a toleranci a mohou také poznat, že mají s Terezkou víc společného než odlišného.

Jak vypadá inkluzivní hodina angličtiny?

Terezka se do vyučování zapojuje jako ostatní žáci. Pracuje samostatně, ve dvojici, i při skupinové práci je platným členem. Ve skupině například plní speciální úkol, který je přizpůsoben jejím možnostem, přičemž hodnocena je pak práce celé skupiny. „Terezka není vyloučena z žádného předmětu, například v angličtině využívá pracovní listy se základní slovní zásobou, vybarvuje, je šikovná, jde jí to. Také používáme obrázkový slovník zapůjčený ze speciálně pedagogického centra“, dodává třídní asistentka, která s Terezkou často pracuje nebo jí pomáhá.

Ve dvou se to lépe táhne

Právě role asistenta je v inkluzivním vzdělávání klíčová. Asistent pedagoga je přítomen a k dispozici během celého vyučování. Je partnerem učitele, pomáhá nejen žákovi se speciálními potřebami, ale pracuje i s dalšími žáky, pokud je třeba. Fakt, že jsou v jedné třídě dva pedagogičtí pracovníci, znamená pro české školství velkou novinku a průlom a umožňuje individuální přístup k jednotlivým žákům. Takové vzdělávání dává větší prostor v rozvoji mnoha dětem.

Dobrý konec, resp. začátek  

Terezka za jeden školní rok udělala obrovský pokrok nejen v tom, co umí a zná, ale hlavně v samostatnosti – umí požádat asistentku o pomoc, když potřebuje, v některých hodinách dokáže pracovat sama bez asistenta jen pod vedením učitele. „Tereza se v hodině velmi dobře orientuje, neptá se, ví, co bude následovat“, popisuje třídní asistentka. Pracovnice SPC, která Terezčin vývoj průběžně sleduje, hodnotí její začlenění jako výborné. A třídní učitel dodává: „Ona vyšla dětem vstříc a děti se o ni postaraly naprosto bezvadně.“


Právě schopnost samostatnosti, orientace ve třídě, soustředěnost při vyučování jsou podstatné kompetence pro přechod na druhý stupeň základní školy. V tom udělala Terezka dle hodnocení všech skutečně velký kus práce a právě tyto schopnosti umožní další pokrok v jejím rozvoji.



Více informací o inkluzi a Občanském sdružení Rytmus se dozvíte na oficiálních webových stránkách: www.inclusion.rytmus.org


Hana Houbičková
ChytráŽena.cz



Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj

Pouze přihlášení mohou vkládat komentáře. Přihlásit se.

Komentáře
« Předchozí   1   2  Následující » 
Obrázek uživatelky
profil
je treba trochu porozumenia a ide to
Obrázek uživatelky
profil
Protože jsem od narození postižená, tak mám v sobě zakódován vztah ke všem postiženým lidem. Měla jsem štěstí, že moji rodiče byli, na tu dobu, natolik osvíceni, že mě nedali do žádného ústavu, ale trvali na normální školní docházce, takže si děti na mne zvykly a jednaly se mnou jako sobě rovnou, stejně to pokračovalo taky na střední škole. Horší to již bylo s pracovním uplatněním, stejné jako dnes, kdy na vás hledí jako na blbečka, takže jsem nakonec skončila jako účetní mezi zdravotně postiženými. V této oblasti se pochybuji dodnes a mám velmi dobré zkušenosti především s lidmi těžce mentálně retardovanými, kteří navíc trpí různými kombinovanými zdravotními vadami. S takovými lidmi se velmi dobře pracuje, jsou upřímní, nezáludní a především poznají, kdoje má rád a velmi dobře poznají, kdo se na nich pouze přiživuje. Jen je velká škoda, že v dnešní době jsou prostředky a sponzoři na všechno ostatní, jen na tuto oblast lidí, kteří jsou velmi zranitelní, tak tady prostředky chybí.
Obrázek uživatelky
profil
Vždy, když někde potkám postižené dítko nebo třeba i dospělého člověka, zamrazí mě v zádech. Pokaždé mě zahrne neskutečná vlna lítosti, chce se mi plakat, ale na druhou stranu vím, že se to nemá, že i takoví lidé mohou být šťastní, že si vlastně nic jiného než svět, ve kterém sami žijí snad ani neuvědomují. I přesto se ale nemůžu zbavit toho smutného pocitu, když se takové dítko na mě co nejpěkněji - jak to jen umí - usměje. Je to snad to nejhezčí co nám mohou dát. Chtěla bych pro ně udělat strašně moc, bohužel nevím ani jak, ani kde:(
Obrázek uživatelky
profil
Tento článek je naprosto úžasný. Jen škoda, že integrace dětí postižených je u nás tolik problematická jak nedostatkem financí, kvalitních podmínek i lidského chápání.Moc fandímSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
Opravdu je moc fajn, že se bavíte o postižených dětičkách, já jsem pracovala s chlapcem, který má Aspergerův syndrom. Bohužel jsem byla nucena s ním přestat pracovat, díky jednomu hloupému rozhodnutí pana ředitele.... A tak jsem nastoupila mezi "normální děti...". Byli jsme na sebe moc zvyklí, hodně se toho naučil a byl fajn, měla jsem ho ráda, jako své vlastní dítě... to se mi moc nevyplatilo, protože když jsem od něj odešla, obrečela jsem to...Smajlík
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip


NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles