Na předchozích ročnících festivalu IBÉRICA si mohli milovníci španělské kultury ověřit, jak životaschopným a univerzálním žánrem je flamenco. Zdaleka se totiž nejedná o nějaký zakonzervovaný folklórní projev, nýbrž naopak o svébytné a neustále se vyvíjející umění, které ovlivňuje mnohé jiné hudební žánry, a ve stejný okamžik si z nich také bere inspiraci.
Od žánrových fúzí zpět ke kořenům
IBÉRICA 2008 proběhla ve znamení FlamenTanga - obohacujícího spojení flamenka s argentinským tangem. O rok později okouzlila diváky festivalu neméně atraktivní fúze flamenka a jazzu. Letošní ročník festivalu se tématicky navrací ke kořenům flamenka, tentokrát opět v novém pohledu na toto tradiční andaluské umění.
Flamenco se zde představí v celé své syrové nahotě a kráse, oproštěné na minimum výrazových prostředků. V představení Lucie Guarnido „A mi Aire“ je totiž alfou a omegou lidské tělo jako nástroj nevyčerpatelných rytmických a zvukových kombinací - ať už se jedná o flamenkové zapateado (dupy), palmas (tlesky) či mystiku flamenkového zpěvu. Jediným doprovodným elementem z vnějšího světa bude zvuk šesti kytarových strun.
Flamenkoví hudebníci noty nepotřebují
Mnohokrát jsem se španělů ptal: “co vlastně znamená pojem FLAMENCO?” Ale ani v Andalusii, v samotné kolébce flamenka, jsem nenašel uspokojivou odpověď. Kolik otázek, tolik různých odpovědí. Stejně tak i lingvisté a muzikologové vedou dodnes učené disputace o původu tohoto slova – naštěstí tyto spory nemohou ani v nejmenším ovlivnit obrovskou výrazovou sílu tohoto uměleckého a svým způsobem i životního stylu.
Flamenkoví hudebníci, zpěváci a tanečníci - los flamencos - jsou zvláštní kastou umělců, kteří dokážou své vystoupení před publikem naprosto přirozeně a plynule proměnit ve spontánní fiestu. Ta často trvá v užším kruhu flamenkových přátel – aficionados - i po odchodu posluchačů a na překážku jí zpravidla nebývá ani ranní zpěv ptáků…
Flamenkoví muzikanti prostě neznají ono akademické odehrání koncertu, sbalení not a spořádaný odchod domů; snad i proto, že drtivá většina z nich žádné noty číst neumí a ani to ke svému umění nepotřebují. Koncertní vystoupení je pro ně jen špičkou hudebního ledovce, jenž se rozprostírá celým jejich bytím. Flamenco je život sám. Se vším, co přináší i bere. Je tak prosté i nekonečné, jako láska a smrt. Jeho autentická syrovost se nejlépe odráží právě v textech flamenkových písní; ne vždy byli totiž flamenkoví umělci vyhledávaným zlatým hřebem festivalů world music jako dnes.
Autor: Petr Vít, dramaturg festivalu
Zdroj, foto: IBÉRICA