Jak a kde najít lásku ve dvaceti

Okolo věku dvaceti let se lidé dělí zpravidla na ty, co studují vysokou školu, co pracují a co si práci hledají. První skupina to má v seznamování nejjednodušší, obzvlášť ti, kteří bydlí na koleji. Večírků a zábav je řada a na kolejích se už odpradávna stalo největší zábavou vzájemné navštěvování studentek a studentů, tak aby na vrátnici nezjistili nic ani v pozdních nočních hodinách.

Z těchto seznámení už často vznikne i vážnější vztah, protože lidé na vysokoškolských kolejích žijí podobným stylem života, mají na sebe dostatek času, převážně mají podobné zájmy a cíle, jsou inteligencí na přibližně stejné výši a tráví společně volné chvíle podle svých představ - nemusí se například přizpůsobovat rodičům jako ti, co studují a bydlí doma. Jejich nejčastější zábavou je návštěva vysokoškolských klubů, hudebních klubů, kina, koncertů, ale i divadel a výstav.

Záleží i na tom, kterou školu kdo studuje. Medici a právníci tráví více času v knihovnách a studovnách, ekonomové rozebíráním ekonomické krize po hospůdkách, kam ale zajdou občas všichni. Umělecky zaměření studenti vydávají nezávislé časopisy nebo se věnují kultuře v jiné formě - hrají společně divadlo často pro sebe a své rodinné příslušníky, vystupují na hudebních koncertech, pořádají nejrůznější festivaly, provozují taneční zábavy a při všech těchto příležitostech snadno přijdou do kontaktu tak nějak nenásilně a přirozeně. Samozřejmě i vysokoškoláci zaměření přírodovědně nemají o seznamování nouzi, neboť jezdí často do přírody na pozorování fauny a flóry i jeden druhého.

Sociální sítě jim neslouží už k umělému světu spočívajícímu ve vytváření virtuálních přátel, ale skutečně se přes ně domlouvají nejen na srazech, ale na všem možném, protože je to pro ně nejjednodušší forma rychlé komunikace.

Další skupinou jsou pracující, kteří mají obvykle za sebou první měsíce či roky v novém zaměstnání, jen málokdo už vystřídal více pracovních pozic, to už spíše o zaměstnání z důvodu finanční krize přišel. Ze statistik vyplývá, že nejvíce příležitostí k seznámení a zároveň trvalejších vztahů vznikne v zaměstnání. Je to určitě i proto, že v zaměstnání trávíme pomalu třetinu svého času. Samozřejmě se lépe daří kolektivům smíšeným, obzvlášť těm v kancelářských profesích. Případů, kdy si mladou sekretářku nabrnkne ředitel je více než dost, ale vůbec to nemusí platit zrovna u vás v podniku. Dnes se naopak vyžaduje, aby sekretářka nejen reprezentovala navenek, ale uměla jazyky, administrativu i ovládala práci s počítačem. Pokud je usměvavá, milá a nevyzývavá, určitě si brzy najde buď někoho z řad kolegů či obchodních partnerů. Leckdy to může být také pošťák, který dennodenně dochází do firmy, nebo kurýr přivážející důležité zásilky.

Ve většině firem se dělají minimálně jednou ročně firemní večírky většinou při příležitosti blížících se vánočních svátků, ale může to být i při událostech jako je jmenování nového ředitele, významných narozenin někoho z nadřízených či kolegů či při otevírání nové pobočky firmy. Některé společnosti dokonce stmelování svých pracovníků pořádají samy, a to formou jednodenních i vícedenních pobytů v přírodě, kde se věnují nejrůznějším dovednostem.

Zpravidla se jedná o fyzické úkoly pro celý kolektiv, aby se ukázalo, kdo a jak umí spolupracovat, ale zároveň se při tom procvičuje i psychika. Právě tam je výborná možnost poznat své kolegy a byla by škoda této příležitosti nevyužít. Samozřejmě jinak to vidí svobodný člověk ve dvaceti letech a jinak vdaná kolegyně, která se stará o dvě děti. Ale účast bývá víceméně dobrovolně povinná, takže většinou až na pár výjimek jedou všichni.

Bohužel nejhorší výchozí pozici mají nezaměstnaní, Jednak není čím se chlubit, jednak člověk nemá chuť a ani peníze chodit se někam bavit. Jedinou výhodou je snad dostatek času, ale ten zpravidla zase nemají ostatní, takže v této kategorii láska moc nekvete ani lidem okolo dvaceti let.

Autor:pppeettrr