Likér ořechovka - nejoblíbenější receptyLikér ořechovka - nejoblíbenější recepty Halloween v roce 2024Halloween v roce 2024 Školní rok a prázdniny ve školním roce 2024/2025Školní rok a prázdniny ve školním roce 2024/2025 Hrajte s námi SUDOKU online !Hrajte s námi SUDOKU online !
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Narozeninový poklad
Soutěžte o výhry za
více než 150 000 Kč
do konce zbývá:
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Pátek 01.11. 2024
Dnes má svátek Felix
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY

Chytrá žena

Jak jsem našel kamaráda

1. 03. 2022 | Vaše příběhy

Kdysi dávno, po studiu, jsem se oženil a žil se svou ženou na svobodárně. Po krátké době jsme si řekli, že žít takto odděleně a znát jen práci není život, ale živoření, a rozhodli jsme se přestěhovat. Kam jinam jít, než na Moravu? Tenkrát to byl zlatý důl, pracovat na šachtě.

Hodně lidí se divilo, že kluk s maturitou jde na šachtu dřít. Když ale viděli, co jsme si po krátké době mohli dovolit, zmlkli. Já byl na práci zvyklý, protože pocházím z vesnice. Měli jsme hospodářství a odmala jsem rodičům pomáhal na poli i s prací se zvířaty, a tak jsem neměl problém zařadit se mezi horníky.

Ve městě se nám líbilo. Nebyli jsme zvlášť nároční. Měli jsme svůj byt, své království, a líčili si budoucnost.

Jediné, co mě trápilo, bylo to, že nemám přátele. Ti, co jsem měl, zůstali v Čechách, a na Moravě jsem žádné neměl. Mí kolegové z práce byli zvyklí po šichtě vysedávat po hospodách. Správný horník, říkali, musí po dřině spláchnout ten prach, co spolykal. Já do hospody nechodil. Stačilo mi koupit si pivo lahvové, přijít domů, jedno nebo dvě si vypít a večery trávit se svou ženou. Manželka si našla kamarádky přímo v paneláku, kde jsme bydleli. Občas zašla s nimi do kina, nebo na zákusek, jen já neměl s kým zajít třeba na fotbal. Bylo mi to líto. V tvrdém městě byli ale veskrz tvrdí muži, a ti si svou mužnost dokazovali buď hazardem, nebo přemírou alkoholu. Obojí mě, naštěstí, minulo.

Až jednou… Byl víkend a já měl volný den. Má žena byla v kině s kamarádkou, tak jsem se rozhodl, že se projdu po městě. Bylo to na konci ledna, mrazy na chvíli polevily, tak jsem navštívil náš park. Park v našem městě jsem miloval od počátku. Rádi jsme tam s manželkou trávili chvíle volna.

Tentokrát jsem šel na procházku sám. Zamířil jsem k vodní nádrži, která je na konci parku. Je to uměle vybudovaná vodní plocha, na které od počátku obyvatelé města bruslili a v létě se věnovali plavání a vodním sportům. Blížil jsem se k vodě, když mě zaujalo velké množství lidí na břehu. Pokřikovali, ukazovali někam do dálky a někteří zmateně pobíhali. Až za okamžik jsem spatřil postavu ve vodě. Byl to mladší muž, který něco táhl za sebou. Tím něčím bylo dítě. Pod chlapcem se nejspíš prolomil led a onen muž byl jediný, kdo pro dítě skočil. Ostatní jen pokukovali a měli z podívané senzaci. Dnes by jistě natáčeli videa a sdíleli vše na sociálních sítích, přijela by televize, vzniklo by velké množství šokujících snímků a někdo by si na senzaci namastil kapsu. Tehdejší doba byla toho ušetřena, lidi ale o moc lepší nebyli.

Ten muž ve vodě byl zjevně vyčerpaný, promrzlý a dítě táhl z posledních sil ke břehu. Chlapec mu to moc neulehčoval. Nikdo jiný nepomohl. Dlouho jsem se nerozhodoval, odhodil jsem kabát a skočil za mužem. Zpočátku jsem ani necítil zimu, byl jsem plný adrenalinu a bál jsem se především o to děcko. Doplaval jsem k muži a popadl kluka z druhé strany. Společně jsme ho táhli ke břehu. Myslím, že někdo na břehu zatleskal. Nikdo jiný ale do vody už neskočil.

Když jsme dotáhli kluka na břeh, přijížděla sanita. Alespoň někdo ze zvědavců doběhl do nedaleké hospody a odtud přivolal pomoc. Mobily tehdy nebyly. Záchranáři zkontrolovali a naložili kluka, nás zabalili do dek a zkontrolovali naše životní funkce. Nic muži a mně nebylo, i kluk byl v pořádku. Jeho odvezli do nemocnice, my odvoz odmítli. Až teprve nyní mi ten muž podal ruku. „Díky, kámo,“ řekl. Samozřejmě jsme si předali adresy.

Doma jsem se své ženě ani nezmínil, co se stalo. Bylo to pro mě samozřejmé. Dozvěděla se to až od mámy toho malého kluka. Přišla nám totiž osobně poděkovat. Jména a adresy se dozvěděla na policii, která věc prošetřovala. „Nevěděla jsem, jakého mám doma hrdinu,“ řekla mi má žena.

 S Jarkem, to byl ten muž, který skočil pro kluka jako první, jsme se začali vídat. Po čase se nám narodila dcera, Jarkovi syn a následovaly další děti. Naše ženy se také spřátelily, stali se z nás rodinní přátelé. Já měl konečně dobrého kamaráda. Kamaráda, který by pro druhého i do vody skočil. Čtyřicet let jsme se spolu přátelili, i v důchodu jsme se navštěvovali, a když Jarkovi později zemřela žena, byli jsme jí na pohřbu.

Bohužel, dnes už nemám ani kamaráda. I Jarkova pouť tady na zemi skončila. Je mi z toho smutno. Každý má ale na tomto světě čas vyměřený. Jsem ale rád, že jsem Jarka poznal. Byl to pro mě první a skutečně nejlepší kamarád v našem městě po mnoho let.


Svehlava - čtenář
ChytráŽena.cz


Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Další fotografie ke článku Jak jsem našel kamaráda:

Jak jsem našel kamaráda
 



Komentáře
Obrázek uživatelky
profil
Moc pěkný článekSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
Moc pěkný článek,čtivě napsaný.Smajlík
Obrázek uživatelky
profil
Moc krásný příběh a pěkně napsaný,zajímavý článek.
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip


NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles

Bankovky