Jak jsem se (ne)naučila plavat

Znáte povídku "Jak jsem se učil plavat" od Šimka a Grossmanna? Tak tuhle jsem zažila na svou vlastní kůži. Ale popořádku. Na rozdíl od  hlavního hrdiny, nám doma existenci vody nikdo netajil. Naopak - rodiče se s námi koupali v bazénu už když jsme byli malí caparti.

A spíš nás, vyluhované jak rozinky, měli problém z té vody dostat. A  tak jsem trochu uměla plavat už než jsem šla do školy. Svůj první plavecký kurz jsem ale absolvovala  až v sedmi letech. Po první  třídě jsem byla poslána na tábor, kde byla, mimo jiného programu, zařazena i výuka plavání. Výuku vedli zkušení instruktoři. Naše  "plavčice" byla dáma středního věku, kterou jsme nikdy ve vodě neviděli. Zato chodila kolem bazénu v bílém triku a žabkách, na krku měla píšťalku.

A já jen uvažuji, jestli vůbec uměla plavat. Ale to  asi ano. První den začal rozřazením. Nevím proč jsem se dostala mezi neplavce, když jsem přeplavala půl bazénu, asi můj styl potřeboval  ještě dopilovat. Další krok nás asi měl zbavit strachu z vody, a tak jsme vyfasovali plovací destičky. Pamatuji si, že byly plastové - žluté a oranžové a na horní straně měly natištěnou buď rybu, nebo  žábu. Takto vybavení jsme byli hozeni do vody. Pod  námi hloubka 4  metrů a na okraji bazénu ona plavčice s dlouhým bidlem. Už víte, proč ona analogie s klasickou povídkou?

Učitelka plavání nás sice nenutila následovat psíka a nešťouchala zpátky do vody, pokud jsme  se snažili vydrápat na souš. Zato nás pomocí bidla přepravovala z  jednoho konce bazénu na druhý. Jednoduše prostrčila bidlo dírou,  kterou tvořily naše napjaté paže a ona destička a jelo se. Vzpomínám si na zoufalé plácání svých spolutrpitelů, když jim destička vyklouzla z mokrých dlaní a oni polykali decilitry chlorované vody... Holčičku, co se mnou bydlela na pokoji, dokonce po téhle úvodní lekci postihl břichabol. Tvrdila, že z toho chlóru. Tábor  jsme přežili všichni.

Jestli se někdo z nás naučil plavat nevím.  Každopádně, když jsem se potom u rybníka chlubila rodičům tím, co  jsem se naučila, ke svému překvapení jsem uslyšela: "Ta holka plave jak pes!" A to nás prosím neučili jediný správný styl, to jest čubu, nýbrž kraula. Plavat mě pak u rybníka naučila maminka, a tak se teď každoročně nemohu dočkat léta a sluncem vyhřátých vodních ploch. Co dnes dělá moje instruktorka plavání netuším. Jen doufám, že si  nepřivydělává k důchodu kurzy plavání pro kojence.