Jak jsem u zubaře strachy omdlela

Bohužel i přes mou velkou snahu a péči o chrup patřím k lidem, kteří mají se zuby problémy. Zubařku navštěvuji pravidelně po šesti měsících. Má zubařka je velmi hodná paní, chodím k ní od dětství a jsme na sebe už zvyklé. V jejím zubařském křesle jsem si už něco vytrpěla, ale paní zubařka byla vždy milá. Jednoho dne se mi ošklivě ulomil zub, který mi hodně dlouhou dobu dělal problémy, zubařka mi z něj odstranila i nervy a zub se po čase uklidnil.

Když jsem myslela, že je s tímto zubem na čas klid, zub se mi po nějakém čase z ničeho nic ulomil a byla nutná návštěva zubařky. Když jsem zubařce volala, sestřička mi sdělila, že má ještě tři dny dovolenou a že mohu přijít ihned po skončení dovolené. Celé tři dny jsem se hrozně bála, byla jsem přesvědčená o tom, že o zub přijdu, že s takto ulomeným zubem se již nedá nic dělat a zubařka mi ho vytrhne. Hrozně jsem se bála. Po několika dnech, když zubařce končila dovolená, jsem se vydala na cestu. Představovala jsem si hrůzostrašné scénáře, jak paní zubařka drží kleště a doslova mi páčí ulomený zub z úst.

Když jsem vešla do čekárny, byl přede mnou pouze jeden pán, věděla jsem tedy, že co nevidět přijdu na řadu. Strach se stupňoval a mně se hýbal žaludek. Polévalo mne horko a v tu chvíli bych z čekárny nejraději utekla jako malá holka. Za chvíli sestřička zavolala pána přede mnou a ode mne si vzala zdravotní kartičku. Pán po krátké době z ordinace vyšel a sestřička zvolala mé jméno. V tu chvíli jsem se zvedla a šla do ordinace, najednou se mi začala hrozně motat hlava a bylo mi hrozně špatně od žaludku a najednou jsem o sobě nevěděla. Věřte nebo ne, mezi dveřmi ordinace jsem skutečně omdlela. Za malou chviličku jsem se probrala, sestřička se zubařkou mi pomohly na židli a otevřely na mne okno.

Sestřička mi přinesla vodu a ptala se, zda je mi lépe. Po chviličce mi bylo úplně dobře, jakoby se nic nestalo. Zubařka se ptala, zda se mi udělalo špatně, já jí řekla, že mám hrozný strach z trhání zubu a že jsem se bála a pak se mi udělalo špatně a já omdlela. Paní doktorka se jen pousmála a řekla, který že to zub budeme trhat, řekla jsem jí, že se mi ulomila stolička a otevřela ústa. Zubařka se na zub podívala a řekla mi, že na trhání to není, že mi zub zbrousí a udělá na něj korunku. Ani si nedovedete představit, jak se mi ulevilo. Následovalo několik návštěv, při kterých mi zubařka zub zbrousila, vyčistila, nasadila do něj jakýsi trn a korunku. Už je to několik let a korunka stále drží. Když jsem mou historku vyprávěla rodině, všichni se smáli. Dnes už se směji také, ale tenkrát mi skutečně nebylo do smíchu.

Lipsas

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10