První pravidlo, které vám prodavač ve zverimexu vštěpuje, když si kupujete křečka, je: Nikdy se ho nesnažte spřátelit s kočkou! Ale bývají to právě pravidla, která padají pod tíhou šumivého alkoholu jako první….

Vezmu to zkrátka. Já mám džungarského křečka a jmenuje se Mayus a moje kamarádka Zuzka má kočku a jmenuje se Míla. No a Zuzka k nám přišla na silvestrovský večírek. O několik hodin (a lahví fernetu) později, napadla kohosi bezvadná sázka (aspoň v té chvíli tak vypadala). Seznámíme Maya s Mílou. No proč ne.

Na jeden konec stolu jsme vysadili kočku a na druhý konec vypustili křečka. Míla (neboť nikdy v životě neviděla myš) ztuhla, zato Mayus zavětřil a věřte mi, že takovou obratnost, jakou prokázal při kličkování mezi sklenkami a miskami, nemá ani slalomový sjezdař. Proběhl pod vyděšenou Mílou a ladnou šipkou se vrhl přímo do mísy s jahodami, připravenými na večerní přípitek. Pokud jste viděli, kolik stojí jahody v zimě, pochopíte mé zděšení.

Jenže chytejte si mrňavou chlupatou kouli, když je zahrabaná pod kupou jahod! Jeden můj kamarád to odnesl pěkně nepříjemným kousnutím, a když jsme konečně Maya chytili, byla většina jahod buď okousaná, nebo rozmačkaná, lidově řečeno na houby.

Takže půlnoční přípitek jsme oslavili jen čistým šampaňským, ale od té doby se v naší rodině uchytilo nové přísloví; Místo otřepaného: „Jde po tom jak vosa po pivu,“ popř. „Jak čokl po uzeným,“ říkáme „Vrhá se na to jak křeček na jahody,“ a ještě po roce se přitom válíme v křeč(c)ích smíchu.

Notburga

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout