Název knihy: Jak na svět přicházejí mámy
Podtitul: 50 porcí dobré nálady pro těhulky a maminky
Autor: Dorothee Nolteová
Ilustrátorka: Marie Plotěná
Nakladatelství: Práh
Rok vydání: 2010
Brožovaná vazba
Rozměry: 130 x 200 mm
Počet stran: 216 str.
Cena: 219 Kč
Toužíte po dítěti? Takové pošetilé přání vám v dnešní době dokážou všichni kolem opravdu pěkně „osladit“. Mně osobně mé okolí jízlivě prorokovalo, že jakmile porodím, tak se budu celé roky potýkat s chronickým nevyspáním, nebudu mít ani jedinou minutku jen pro sebe a budu vydaná na milost a nemilost vrtochům tyranského mláděte!
„Dítě ti obrátí celý život naruby,“ tvrdili přesvědčivě mí přátelé, a ještě dnes slyším naprosto zřetelně tu potěšenou škodolibost v jejich hlasech, „dítě z tebe udělá úplně jiného člověka.“ Právě proto jsem očekávala příchod děťátka s četnými obavami.
Tím to ale nekončí, autorka Dorothee Nolteová učiní sama na sobě různé znepokojivé objevy, jako například pedantský sklon k pořádkumilovnosti nebo vášnivé vzplanutí lásky k přírodě… lehce, radostně a vtipně líčí svou přeměnu v mateřskou bytost, při které – a to je na jejích příbězích uklidňující – zůstává věrná sama sobě.
„Ty jsi opravdu dobrá máma!“
Kdy jste to slyšela naposledy? Bylo to dnes? Že novopečený tatínek na obdiv nemá čas a mrňous v kočárku ještě dlouho nebude mluvit? Mámy ale potřebují pořádnou porci podpory a energie. Tato povzbuzující knížka přináší 50 humorných kapitolek, které vás podrží na nohou během vaší 24hodinové směny.
Odpoví vám na otázky:
• Jak přežiji těhotenství?
• Potřebuji všechny ty příručky, šatičky, dětskou kosmetiku a horu didaktických hraček?
• Naučí se moje dítko někdy lézt, chodit a mluvit?
• Jsou i ostatní mámy tak uhoněné a nevyspalé?
• Bude to někdy lepší?
• A stojí ta námaha kolem dítěte vůbec za to?
Uprostřed chaosu života s miminkem se ptáte sama sebe: Jsem vůbec dobrá máma? Náš recept na nenáladu a vyčerpanost zní: Chvilku si odpočiňte a dopřejte si jednou denně pořádnou porci dobré nálady! Vychutnejte si ji kdekoliv – doma mezi kojením nebo na lavičce v parku. Každý den může být právě ten váš! Každý den může být dnem šťastných maminek! Uvěřte tedy už konečně, že právě vy jste naprosto skvělá máma!
O autorce:
Dorothee Nolteová se narodila v roce 1963 v Bonnu. Je doktorkou romanistiky, kterou studovala ve Freiburgu, Berlíně, Paříži a Stanfordu. Od roku 1992 pracuje v berlínských novinách „Tagesspiegel“ jako redaktorka pro vzdělávání, výzkum a vědu. Píše fejetony a pracuje pro rozhlas. Dále je moderátorkou veřejných diskuzí o školství a spojení rodiny a zaměstnání. Vyučuje v kurzech žurnalistiky a kreativního psaní.
Vystudovala i zpěv a občas zpívá na veřejnosti árie a šansony. Žije v Berlíně a má dva syny – staršího Tima Caspara a mladšího Jana Lucase. Říká, že červenou nitkou jejího života je řeč – psaná, mluvená i zpívaná. Knížka zachycuje těhotenství autorky a prvních 18 měsíců života se synem Timem Casparem.
O ilustrátorce:
Český překlad vyšel s humornými ilustracemi brněnské malířky Marie Plotěné. Tato přední česká karikaturistka, kreslířka a malířka získala za svou tvorbu 22 ocenění, čtrnáct obdržela na domácí scéně a osm v zahraničí. Je členkou Sdružení Q, České unie karikaturistů, Sdružení Bienále Brno, Unie výtvarných umělců a Federace evropských karikaturistů.
Její kreslený humor byl publikován v mnoha periodikách u nás i v zahraničí.
Pro kreslený humor Marie Plotěné je příznačná jednoduchá obrysová lineární kresba bez stínování, jíž dosahuje výrazové čistoty a řádu. Vtip je mimo jiné založen i na mnohovýznamovosti slov, nebo na jejich doslovné interpretaci či na absurdních situacích parodujících lidské činnosti.
Ukázka z knihy:
Mezi námi mámami si nebudeme nic nalhávat: Po narození dítěte se vám dočasně podstatně zúží obzory. Dřív byly můj domov a čtvrť, ve které bydlím, jen takovým odrazovým můstkem pro všemožné podnikání a zábavu po celém městě. Zato dnes mám v okolí našeho obydlí dopodrobna prostudovaný každý trs trávy. Znám se osobně nejen se všemi sousedy obdařenými dětmi, ale i s paní v květinářství a pokladní v drogerii. Vím přesně, kde se právě koná dobrý bleší trh i pompézní varhanní koncert. Je na tom něco špatného?
Je pravda, že velký svět jsem trochu ztratila z dohledu. Na Řecko a Kanáry se teď dívám jen v televizi. Od narození miminka jsme také zatím nezvládli ani naši oblíbenou dovolenou v Chorvatsku. To ale nevadí! Místo toho bych mohla dělat průvodkyni po parcích a hřištích celé naší čtvrti.
Oblíbené místečko, ze kterého hrdě obhlížím svůj nynější revír, je „Havaj“. Řada stolů s veselými ubrusy před cukrárnou se koupe skoro celý den v teplých slunečních paprscích, a jakmile mé dítko na našich pravidelných procházkách usne, namířím si to okamžitě směrem „Havaj“. Poručím si kapučíno a zdravím kolemjdoucí známé.
Před dvaceti lety byla „Havaj“ známá jednou zvláštní atrakcí, papouškem jménem Luci. Luci byla roztomile upovídaná a ráda halekala: „Dobrrrééé rrráno! Zavřřři dvéééřřře zvenku!“ Pak podnik změnil majitele a začaly hádky o opeřence, který sice nebyl výslovně uveden v inventáři, ale svým způsobem k cukrárně patřil. Ta pře se dostala až před soud. Dnes žije Luci ve špičkové restauraci v samém srdci našeho hlavního města a je tam velmi nešťastná. To my všichni na „Havaji“ jistojistě víme. Co dobrého může přinést veselému ptáčkovi atmosféra světáckého luxusu? Nebyla taková „Havaj“ na předměstí daleko lepší?
V téhle cukrárně také často potkávám Bellu. Vlastně se ani nejmenuje Bella, ale zdejší číšnice ji prostě takhle pokřtily. Jak jinak byste také říkali krásce s pěstěným blonďato-rudým účesem, světlými kalhoty, pečlivě nalíčeným obličejem a svěžím melodickým smíchem? Možná bych měla dodat ještě něco: Belle je devadesát. Mně tohle tajemství řekla už mockrát, ale jiným lidem zjevně ne, protože ti jí hádají, jak ráda potěšeně vypráví, někdy osmdesát, jindy sedmdesát, a dokonce i krásných šedesát. „Pořád v dobré náladě!“ To je její oblíbené motto a nic ji nenaštve tolik jako staré ženské, které se oblékají jako vetché trosky: „Jen se koukněte na támhletu, ta vypadá jak strašák do zelí!“ Bellu už dva roky zlobí záda, a proto se opírá o takový ten vozíček s rámem. Důvěrně o něm vtipkuje jako o svém: „Rolls Royci“. Přesto ani kouskem duše nepochybuje, že se ho jednoho dne zbaví: „Pořádně trénuju! Je to taky čím dál lepší!“
Mít děti, to pro ni nebylo. „Chtěla jsem být volná jako pták!“ Celá u vytržení jí s otevřenou pusou přikyvuji. To je ono, volnost, svoboda! Mít široširý svět u svých nohou! A pak vypráví, jak na Istrii – před pár lety, v dobách těsně před Rolls Roycem – odvážně vyrážela na plážové diskotéky, obklopena houfem mužných obdivovatelů a jeden z nich ji dokonce tipoval na padesátnici! „No, jo,“ vydechuju nábožně, „není divu!“ A v duchu tam bujaře hopsám s ní. Opojená blaženými vzpomínkami se Bella zvedne a zanotuje zvučný chorvatský šlágr, což ovšem okamžitě probudí mého malého spáče. Příjemný poklid a naše pauza jsou rázem ty tam! Bella popadne Rolls Royce, já vřeštící dětský kočárek a spěcháme každá za svými pochůzkami, dvě krásky z tichého předměstí „Havaje“.
Tuto knihu Jak na svět přicházejí mámy koupíte v knihkupectví a na internetových stránkách nakladatelství Práh.
ChytráŽena.cz