Jak se staví sen – 26.6. 2017:
Jejich dcera Radka se vyučila krejčovou. S otcem dětí Romanem žila dvacet let. Pak nastal zlom a ze dne na den je všechny vyhodila. Příčinou všech problémů byla a je její duševní porucha. Její zdravotní problémy se ale plíživě projevovaly už mnohem dříve. Ve dvanácti letech měla záchvat, tzv. tanec svatého Víta, a ve dvaadvaceti letech oslepla na jedno oko. O prvorozeného Radka se ještě zvládala starat, ale po narození dcery Jindřišky nemoc propukla naplno. Radka bydlí v bytě ve stejném městě, má částečný invalidní důchod, s rodinou se příliš nestýká a děti k ní nemají žádný vztah. Prarodiče jsou z celé situace nešťastní. Vztahy s jedinou dcerou už asi nikdy nebudou mít dobré. Jsou ochotni jí pomoci, ale ona o pomoc příliš nestojí.
Děti byly u babičky a dědečka často. A tak pro ně nebylo nijak těžké si u nich zvyknout. Ale museli o děti doslova bojovat, než jim byly konečně svěřeny do pěstounské péče. Radek a Jindřiška chodí do místní základní školy. Radek do páté a Jindřiška do třetí. Dobře se učí. Mají spoustu zájmů. Jezdí na kole, na kolečkových bruslích, Jindřiška ráda běhá a oba dva hrají na klavír. Klavír jim koupila babička s dědečkem. Radek má rád vědu. Jindřiška ráda hraje na klavír, a protože na něj hraje i brácha, často musí čekat, až on docvičí. V okolí nemají děti moc kamarádů, a tak většinu času tráví s prarodiči. Největšími kamarády jsou Adam a Eva. Těm Radek s Jindřiškou trochu „závidí“ jejich pokojíčky. Prarodiče opakovaně říkají, že pro sebe nic nepotřebují. V životě jim dělají radost jen děti, na nic jiného nemají čas, a vlastně ani chuť.
V domě bydlí od svatby v roce 1967. Dům je však mnohem starší, asi sto let. Dříve patřil rodině paní Jindřišky. Pro vnoučata by si přáli – co jiného než studentské pokoje. Děti teď žádný pokoj nemají. Přespávají v ložnici prarodičů. Dědeček spí s nimi a babička se přesunula do podkroví. Ani na učení nemají svoje místo. Učí se u starého stolu, u kterého se učila ještě babička. Dům má podkroví, které by se po rekonstrukci dalo využít k bydlení, a Radek s Jindřiškou by zde mohli mít pokoje. Na takovou „velkou akci“ ale nemají ani dost sil, ani peníze.
Designéři tedy otevřou podkroví, zateplí střechu, a vytvoří tak dva pokoje pro vnoučata. Jediné, co v podkroví zůstane původní, bude chodba. Babička říkala, že vzhledem k tomu, že kamarádi dětí bydlí daleko, budou u nich v budoucnu přespávat. Designéři vytvoří každému z dětí „letiště“, takže místa bude dost. Děti ještě nemají vyhraněný styl, babička říká, že jsou na horách a že by tam bylo hezké dřevo. Radek se zmínil o lesklém nábytku. Netrvají na ničem, jen by rádi každý svůj pokoj. Tak jak dopadne velkolepá proměna podkroví?
A jak se na proměnu dívají designéři
Kamila Douděrová a František Kobližka?
Hodnocení designérů: „Otevřením do krovu se celý prostor neuvěřitelně zvětšil, a to tak, až nás to samotné hodně překvapilo. Byli jsme vážně jinde! Hlavně ta výška! Skoro nám bylo ,lítoʻ tam postavit tu příčku a rozdělit ho na 2 pokojíky. V této proměně si po stránce designu ceníme vítězství nad hmotou. V podkroví si při rekonstrukci nelze úplně představit, kde se ty roviny a šikminy skutečně protnou, kam přesně vyjde trám a jak to bude nakonec celé působit. Myslím, že jsme to místo zvedli, kam až to šlo, využili každý kout. Krovem tohoto podkroví je už jen obloha.
Nápad nepřišel hned. Co jsme ale intuitivně tušili, bylo, že nechceme bourat stávající okno ve štítu, dělat nové a rozdělit prostor na dvě symetrické poloviny. Chtělo to něco navíc. A tak jsme zapojili i malý pokoj u schodiště, který patřil dceři, a celé to proměnili jinak, než by se čekalo. Zásadní problém stávajícího stavu byla konstrukce krovu, která byla z větší části skrytá ve stěnách nebo nad podhledem babiččiny ložnice. Museli jsme se ptát a domýšlet si, jak to tam asi je uspořádané, kde jsou nosné sloupky, abychom se nedostali do potíží se zařízením interiéru! Dalším problémem bylo zateplení, které zcela chybělo, podkroví v zimě určitě promrzalo a bylo k bydlení v této podobě nevhodné.
Největší výzvou bylo to vše rozbít a postavit znovu a lépe! Největším nepřítelem byl čas, protože než jsme se dostali k interiéru, čekala nás usilovná a těžká stavařina! A problémů rychle přibývalo. Na půdě nad ložnicí byla spousta věcí, které jsme museli odnosit, jinak by nám spadly na hlavu, ve stěnách oddělující původní ložnici byly nosné sloupky krovu, které jsme museli narychlo zapracovat do interiéru, křivou podlahu jsme vyrovnali nasucho vrstvami desek, část krovu, kterou jsme neřešili, jsme zavřeli SDK příčkou.
Styl proměny je založen na určitém kontrastu původní konstrukce krovu, kterou jsme do interiéru přiznali, a vybavení pokojů, které působí měkce a útulně. Drželi jsme se jednoduchosti (bílá malba x původní trámy) a k tomu jsme volili zajímavé prvky nábytku, provazová svítidla a tapety v dekoru postaršeného barevného dřeva. Pro dotvoření pokojů jsme si vybrali jednu hlavní barvu, kterou mají děti rády, a tím jsme pokojíky i přiřadily klukovi nebo holce.“
A trocha statistiky závěrem k poslednímu dílu letošní série:
- Celková
částka vynaložená na všechny proměny činí letos 4.948.873 Kč.
- Nejdražší
proměna (přes 645 tisíc korun) se uskutečnila v 8. dílu – v Hořicích,
kde Andrea s Markem proměnili tři místnosti pro dvě seniorky.
- Sponzoři
pořadu věnovali do proměn věci za 2,5 mil. Kč.
- Nejčastěji se upravovala kuchyně (8x) a obývací pokoj (7x).
Od dalšího týdne a pak skoro celé léto – od 3. 7. Do 13. 8. – můžete sledovat vždy pondělí až pátek od 17.40 na Primě reprízy vašeho oblíbeného pořadu Jak se staví sen!
Premiéru posledního dílu nové série „Jak se staví sen“
uvidíte v pondělí 26.6. 2017 ve 22.40 na Primě.
Zdroj, foto: Prima