Ve starých písemných pramenech najdeme zprávy o tom, jak starověké kmeny nosívaly svůj drobný přenosný majetek v ústech. Činili tak Tatarové, některé národy starověké Indie, své cennosti si tak chránily i mnohé primitivní kmeny.
Prodavačky ve starých Athénách nosívaly také tržbu pod jazykem. Jedna z dobových zpráv informuje dokonce o tom, jak se trhovkyně bouřily proti zavedení větších a těžších mincí z toho důvodu, že s plnými ústy nemohly plynule na tržišti hovořit a smlouvat. V té době se vyráběly k uchování peněz i jednoduché měšce. Šlo  většinou o kus kůže kulatého tvaru, v pravidelných vzdálenostech od okraje děrovaného a stahovaného šňůrou. Takový měšec býval velmi důležitým doplňkem a nosil se zavěšený u pasu.

Kapsy tehdejší obleky neměly a tak majitel musel své jmění střežit jako oko v hlavě. Předchůdci našich kapesních zlodějů, takzvaní uřezávači měšců, byli rychlí, pohotoví a považovali za zkoušku své mistrovské dovednosti odříznout nenápadně svoji naditou kořist. Ve dvanáctém století se začaly používat brakteáty. Jednalo se o velmi tenké, jednostranně ražené mince, které ovšem neměly valnou kupní sílu. Pro tento druh platidel byla zapotřebí zvláštní schránka. Peněženka povětšinou zhotovená z telecí kůže, byla vybavena velkým počtem přihrádek.
Brakteáty se snadno lámaly a přehýbaly, bylo nutné je skládat na sebe do sloupců. Předchůdkyní velkých peněženek, říkalo se jim harmoniky, byla paradoxně almužnická taštička používaná koncem středověku. V osmnáctém století se jednalo o mimořádně módní záležitost, připevněné na opascích si tento typ peněženek nosily nejen trhovkyně, ale také movití sedláci a obchodníci.

Až do počátku devatenáctého století se můžeme setkat s bederním pásem, takzvanou peněžní kočkou. Nerozpáraná kožka se nosila pod oděvem jako opasek, většinou byla vyrobena z kočičí kožešiny. Odtud pochází i její název. Pokud se podíváte na některé z alpských krojů, nepřehlédnete, že se tato kočka, samozřejmě v upravené podobě, dochovala jako jejich součást dodnes. Krásně provedené mistrovské kousky jsou bohatě dozdobeny a vyšívány. Peněženky se postupem času stávaly nepostradatelným módním doplňkem. Dámy z vyšší společnosti dávaly rády na obdiv dokonalé kousky vyrobené z drahých materiálů, brokátu, perleti, želvoviny, slonoviny, dokonce zlata a stříbra.

Ale i přes všechnu krásu se v každé době od peněženky očekávala hlavně účelnost. Musela se přizpůsobovat změnám ve tvaru a velikosti i hmotnosti platidel. Počátkem devatenáctého století ze začaly používat peníze papírové a schránky na platidla definitivně změnily svou podobu. Dnešní prkenice, portmonky a šrajtofle si nedovedeme představit bez množství kapes a kapsiček pro karty všeho druhu. Nejčastěji nakupujeme podle značky, velikosti, způsobu zavírání či použitého materiálu. A pokud si o svátcích nezapomeneme odložit rybí šupinu, penízkům se v naší nové peněžence bude určitě dařit.