Je možné ušetřit za léky? A jak mohu jako laik posoudit, který lék je pro mne nejlacinější? Na to jsme se zeptali právníka z Poradny pro občanství, občanská a lidská práva Miroslava Dvořáka.


Jak mohu sama posoudit v lékárně, jestli lacinější lék mohu nahradit za ten, který mám předepsaný?
Samozřejmě to jako laik nejsme schopni téměř nikdo z nás posoudit. Jediná možnost je buď přímá dohoda s lékařem, nebo dohoda s magistrem farmacie v lékárně, který má možnost ten lék změnit v případě, že na tom receptu není vyloženě indikováno, že ta záměna není možná. Ale jako laik, jako pacient nemáme možnost jakékoliv změny. A mimochodem jedná se o naše zdraví, čili ten náš zájem v tomto smyslu je absolutní. Vždy musíme mít ten kvalifikovaný souhlas, ať už toho lékaře v té ordinaci, což je většinou nejjednodušší, anebo potom ta poslední záchrana a brzda je magistr farmacie v příslušné lékárně, kam si jdeme vyzvedávat léky.

Hovoří se o tom, že poplatek v nemocnici 60 Kč, je i přispěním na stravu. Argument je jasný - doma si přece také vaříme, Ale hodně časté jsou právě stížnosti na stravu. Myslíte si, že se pacienti mohou někam odvolat, nebo říci, že mají málo jídla, že by chtěli přidat, pakliže nemají dietu?
Určitě mohou. Prvním, kdo by měl být zodpovědným, je asi ten příslušný ředitel nemocnice. Pokud to nepomůže, tak pak je klasická cesta jako při všech stížnostech. Nepomůže-li nejvyšší statuta toho zařízení nebo ústavního zařízení, potom je možné se obrátit na zřizovatele. Když je to fakultní nemocnice, tak samozřejmě na stát, kdyby byly univerzitní nemocnice, tak potom na nejvyššího statutáře univerzity. V případě, že je to nemocnice krajská, tak zase na kraj, kde jsou referáty, které mají na starost zdravotnictví atd. Je to cesta zdlouhavá, ale pořád je tady ta možnost pro lidi, kteří se nebojí domáhat svých práv. Mimochodem jedním z takových faktorů regulačních poplatků přeci bylo, jestli si všichni dobře vzpomínáme, že se tvrdilo, že v momentě, kdy se budou platit regulační poplatky, se pacienti budou více hlásit o svá práva. Ale obávám se, že vždy pacienti budou narážet na limity ústavních rozpočtů, rozpočtů nemocnic.


Mám-li stanovenu diagnózu od lékaře, mohu ji někde nechat ještě posoudit, když se mi třeba nezdá, že diagnóza je správná?
Určitě, v tom vám nikdo nebude bránit. Jsou určité státy, kde medicínská kultura je na toto vyloženě zvyklá. U nás ještě spousta starších doktorů to bude brát jako určitý prvek nedůvěry mezi pacientem a lékařem, ale opět opakuji, nezapomínejme, že zdraví je především hodnota pacienta, nikoliv lékaře, čili ten pacient až na výjimky s ním může disponovat téměř absolutně.“


Kde mohu konzultovat, jestli je moje diagnóza stanovena správně, kam se mohu obrátit?
V takovém případě bych doporučil zamyslet se, jakou specializaci asi budu vyhledávat pro stanovení té své diagnózy. V případě, že budu mít podezření na rakovinné bujení, tak asi nepůjdu za internistou, ale půjdu za onkologem. Nejdoporučovanější cesta je oslovit příslušného lékaře, eventuelně máme možnost navštívit celou řadu privátních subjektů, kde vás vyšetří velice rádi, protože za to dostanou patřičné peníze. A v případě těch neprivátních subjektů vždy máme možnost požádat příslušného lékaře o to, jestli by neprovedl revizi té původní diagnózy. Vždy to samozřejmě bude odvislé od toho, zda-li on bude souhlasit a bude mít časový prostor. Ta možnost toho druhého kvalifikovaného názoru v této zemi existuje, nikdo ji pacientům nesmí brát, ale nesmíme zapomenout, že může být nějakým způsobem zpoplatněna.“


Když ležím v nemocnici, mohu požádat o přesun do jiné nemocnice, nebudu –li spokojená ?
Můžete zažádat, otázka je, jestli vás ta druhá nemocnice vezme k hospitalizaci, protože pokud bude mít plné lůžkové oddělení, tak vás samozřejmě má plné právo odmítnout.


Děkujeme za rozhovor