Jak uspávám synka

Nedávno se mi narodil synek a jako téměř každá mamča jsem hledala inspiraci na netu, kdykoli jsem se chtěla poučit ze zkušeností ostatních.

Synek mi oslavil už pátý měsíc a pořád neuměl spát sám v postýlce. Netrápilo mě to, ale dost jsem si přála, aby se to brzo naučil.

Narodil se na svět s pomocí. Museli jeho narození uspíšit, protože mi z ničeho nic vypověděla službu placenta. Výsledkem bylo, že se narodil položivý. Tenkrát mi to hned nedošlo. Ale neslyšela jsem ho křičet. Později jsem se dozvěděla, že na tom nebyl vůbec dobře. Dnes vypadá, že je naštěstí vše v pořádku.

Nevím, jestli to bylo díky jeho problematickému porodu, že byl při kojení línější nebo je to běžné. Ze začátku trvalo jeho kojení celou hodinu, hlavně v noci. Někdy i trošičku dýl. Teď jsem si s odstupem jistá, že jsem to zbytečně nenatahovala. Přiložit, odbrknout, přiložit a tak dokola, dokud mi nezůstal při odbrknutí bezvládně ležet na rameni.

Tento systém nám zůstal dodnes, jen se podstatně zkrátil. Celý proces nakojení teď zvládáme s přebalením za patnáct minut.

Když zavzpomínám na první měsíce, tak nás docela trápily prdíky. Přišlo to vždycky tak hodinu od posledního kojení.

Používala jsem kapky Sab Simplex, Baby Calm, kmínový odvar, rektální rourku, pobrukování, nošení v náručí a podobně. Jednou v začátcích i kyblíkovou metodu. Nebudu tady psát, jestli nám kapky zabraly nebo ne.

Navíc i když to dítěti nepomůže, tak to může mít právě ten pozitivní efekt na rodiče. Ten cítí, že udělal maximum pro svého drobečka. Je pak sám klidnější a to se přenáší i na miminko. Každý si nakonec musí najít svou cestičku. Každé miminko je jiné a proto mu něco jiného zabere.

My jsme toto trápení překonali. Naučila jsem se hned od začátku nakojit a pak přebalit. V noci jsem mu pomáhala rourkou. Synek se vyprděl a byl klid na další tři hodinky. Spánek se rychle upravil a teď jeho délka odpovídá tabulkovým hodnotám.

Tak to šlo v klidu dál. Synek mi usínal v noci po kojení u prsu. Přes den si však jen požužlá a hned usne. Doteď jsem s jeho spánkem neměla větší problém.

Začala jsem si pomalu říkat, že by se měl postupně učit sám usínat v postýlce. Snažila jsem se, abych ho nenaučila nějakému zlozvyku, kterého se budeme jen těžko zbavovat. Taky jsem byla přesvědčená, že čím dřív to bude umět, tak to bude lepší. Už jsem v duchu viděla ty budoucí probdělé noci, kdy malého přestanu kojit a on bude chtít spát. Přece ho nebudu uspávat i potom u prsu, že!


Vzpomněla jsem si, jak mi každý radil, že ho mám nechat vybrečet. Ten den jsem byla docela unavená, tak jsem se rozhodla, že to vyzkouším

Když přišla na synka únava, tak jsem ho uložila do postýlky, řekla, že musí spinkat a popřála mu pěkné sny. To jsem mu zopakovala tak třikrát a odešla jsem. Nebyla jsem pryč ani minutu a začal brekot. Po třech minutách zesílil. Vydržela jsem to „hrdinně“ další dvě minuty a šla se na něj podívat. Zase jsem zopakovala přání k pěkným snům a zase odešla. Když jsem ho byla takhle navštívit asi po třetí, tak jsem se na celou metodu vykašlala. Nedalo se to poslouchat. Vzala jsem si ho do náruče, přiložila si ho a během chvilky mi usnul.

Jak jsem byla naivní! Nedělala jsem to pro jeho dobro, ale ze své pohodlnosti. Teď mě to mrzí. To moc láskyplné nebylo. A lásku chce každá mamča svému drobečkovi jistě předat.

Později jsem se dočetla, že se tato metoda nazývá Estvillova. Nechat prostě vybrečet a v pravidelných intervalech vždy přijít k miminku, dát mu vědět, že jste ho neopustili a zase odejít. Tyto intervaly se pak prodlužují. Opravdu na to člověk potřebuje silnou vůli, odhodlání ( to většinou pramení z nevyspání) a přesvědčení, že jde o dobrou věc.

Koukala jsem na netu a v různých diskuzích se dočetla, jak si tuto metodu velice vychvalují. Měla jsem z toho smíšené pocity. Povzbuzovaly se tam navzájem, že musí vydržet a pak přijde výsledek. Mimčo jim bude nádherně spát. Zazněly tam i řeči typu, že je dobré nastavit dětem určitou hranici, jinak přeroste přes hlavu a bude si vymýšlet různé finty, aby bylo po jeho.

Narazila jsem i na příspěvek, že to někdo použil v šestém měsíci dítěte, kdy třetí noc po sobě vstávala po hodině a půl.

Sama vím, že takové vstávání je někdy náročné, ale říkala jsem si, že v šesti měsících přichází znovu doba růstového spurtu. A pokud nesnědla něco nadýmavého nebo nepila „bublinky“, tak jsem si to tímto odůvodnila.

Já jsem takové odhodlání neměla. Byla jsem unavená a tak jsem to prostě zkusila. Synek brečel, až to uši trhalo. Měla jsem strach o jeho hlasivky. Navíc jsem nebyla přesvědčena, že je to pro pětiměsíčního kojence vhodné. Myslím si, že v pěti měsících není schopno si na nás něco vymýšlet.

Úplně mě od tohoto způsobu uspávání odradil příspěvek, kdy to jedna mamča zkoušela už v šestinedělí. Po týdnu se prý její dcerce spánek upravil a teď spí celou noc.  

Na jejím místě bych si tedy nebyla jistá, jestli mi brečí hlady nebo únavou. Sama vím, jak lehce se to dá zaměnit.

Po propuštění z porodnice jsem přecházela na mléko (mlezivo ho během 15 minut zasytilo, kojení mlékem však trvalo i hodinu) a nevěděla, že synek může usnout během kojení únavou. Na další kojení se budil dřív a dřív a víc a víc brečel. Naštěstí jsem si to brzo uvědomila a pohlídala si to.

Dál jsem si projížděla příspěvky o Estvillově metodě a docházela k přesvědčení, že to nemíním v nejbližší době použít. Rozhodně to není nic pro kojence do půl roku. Zeptala jsem se na to i našeho pediatra a ten příznivcem této metody není. Přikyvuje, že snad má své výsledky, ale domnívá se, že na těchto dětech to zanechá určitou stopu. Dítě nás přece svým brekem volá a upozorňuje, že ho něco trápí.

Moje metoda, jak u nás probíhá uspávání: na „estvilla“ kašlu. Snad až nebudu kojit, synek bude umět mluvit a budu přesvědčena, že si příliš vymrčuje. Věřím ale, že to nebude třeba. Teď zavádím rituál četby před spaním kolem sedmé večer.

Naše uspávání probíhá zatím spánkem po kojení. To ho pak dám odbrknout. Někdy je tak unavený, že ho to ani neprobere. Jindy dokojím a šup spící do postýlky.

V noci už nepřebaluju (tak 6 – 9 hodin). Probral by se a pak trvá i hodinu než usne. Takhle spí ihned. Uvidím, jak to půjde dál, až najedeme na příkrmy. To možná budu muset zase s tím přebalováním znovu začít. Moč je prý agresivnější a děti se častěji oprudí.

Už jsem také zaznamenala párkrát úspěch. Synek si mnul očička, tak jsem ho pomaloučku položila do postýlky a vzápětí spal. Je to sice malý úspěch, ale mám z něj o to větší radost.

Na závěr bych chtěla dodat, že nejsem odpůrcem Estvillovy metody. Taky tady nebudu psát, že bych ji nikdy nepoužila. Můj názor je ten, že tato metoda může být účinná jen v tom případě, kdy veškeré pokusy o domluvu s dítětem jsou marné. Tím chci říct, že bych to nezkoušela nikdy u dítěte, které je kojené a ještě neumí mluvit.

V případě, že se jednou rozhodnete tuto metodu použít, tak doporučuji sednout si na půl hodiny k počítači a pročítat si diskuze na toto téma. Příspěvek za příspěvkem. Stojí to za zvážení, jestli chcete podstoupit toto emoční trápení.