Jan Hřebejk – rozhovor k filmu Nevinnost

Jeden z nejúspěšnějších českých filmových režisérů (a příležitostně také divadelní režisér) byl v roce 2001 nominovaný na Oscara za film Musíme si pomáhat. Je také držitelem tří Českých lvů za nejlepší režii snímků Šakalí léta, Musíme si pomáhat a Horem pádem i dvou cen z loňského Berlinale díky filmu Kawasakiho růže. Natočil divácké hity Pelíšky, Pupendo či Nestyda.

Proč se Váš nový film jmenuje Nevinnost?

Scénář se dlouho jmenoval S pravdou ven, protože to byl název televizního pořadu, takové fiktivní Pošty pro tebe, v jejímž rámci by se ve filmu něco odhalilo. Ale to jsme vypustili, takže určitá ironie tohoto titulu ztratila opodstatnění. Na názvu Nevinnost se nám líbilo, že v sobě obsahuje i vinu, že je víceznačný, mluví o kriminálním případu i o panenství. To se k filmu hodí.

O čem film je?

Náš film vypráví o lásce, o jejích nejrůznějších tvářích. Ta motivuje jednání všech našich postav. Je tu láska rodičovská, láska dítěte k rodičům, láska manželská, láska přátelská, láska uražená, láska zrazená, láska nerovná, láska posedlá, vymyšlená, vylhaná, láska zakázaná, láska mimo zákon a láska člověka k člověku. A film ukazuje, že láska není jenom příjemný, život zkrášlující cit, ale že to může být síla, která může lidi zničit.

Hlavní vztah, který ukazujeme, není něco výstředního nebo podivného, ale přesto je v něm něco zvráceného. I když je to taková obyčejná láska, která vznikla skoro obyčejným způsobem, zvrhla se v něco nezdravého. Pak v příběhu cítím i určitý fatalismus, že boží mlýny melou zvláštním způsobem. Člověk většinou není potrestaný za své viny, ale trest přijde odjinud, odkud se na to nepřipraví.

Ale my nemáme ambici říct, o čem to přesně je. S Petrem se snažíme, aby postavy byly zajímavé a pochopitelné. Aby všechny měly svůj charakter a hloubku, bez ohledu na to, kolik tam mají prostoru. Když jsem film pouštěl Miloši Formanovi, řekl mi, že tam vlastně není žádná špatná postava. Můžeme o hrdinech říct, že jsou slabí nebo naivní, ale všichni mají své důvody.

Jak se režíruje příběh s tajemstvím?

Abych docílil nejednoznačností ve vyznění postav, občas jsem herce požádal, aby zahráli tutéž scénu jako pravý opak. Myslím si, že jestliže je film postavený na překvapení a na nejistotě, jak se bude vyvíjet, tak je potřeba jít přesně po té hraně, kde diváci připustí, že to může být tak i tak. Jakmile se divák přikloní jen k jednomu, poškodí to napětí i ostatní postavy, které pátrají po vině.

Natáčíte zhruba jeden film ročně. Je to v současných podmínkách těžké?

Pro mě jako autora a režiséra to není tak těžké, protože víceméně nic jiného nedělám. Vyrobit film není tolik obtížné, zvlášť když jde o komorní psychologický příběh. Těžké je dávat dohromady tým a vyladit ho, ale ten my máme, autorský i realizační. Dokážeme říct, kolik to bude stát a točíme filmy relativně levně. Těžké je dát dohromady peníze na projekt jako Tobruk nebo Protektor, kde je jasné, že bude drahý a nezaplatí se brzo, pokud vůbec. Dneska je nejtěžší filmy prodat. Propagace je drahá a premiér je čím dál víc, takže konkurence je obrovská a film se v kině neudrží tak dlouho jako za časů Kolji.

Zdroj: Bontonfilm.cz

Gabriela Straková

ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete