Zrovna nedávno mi má mamka vyprávěla o své kamarádce Jarce.
Jarka má již 69 let a deset let je vdovou. Téměř celých deset let si intenzivně hledá nového přítele. Jarka ale nemá nejmenší nároky. Tak především se nechce spokojit s partnerem, který by žil, tak jako ona sama, v bytě v panelovém domě. Ona si totiž přeje přítele s barákem, a co možná s největším barákem.

U vysněného baráčku by samozřejmě neměla chybět zahrádka, kde by si mohla pěstovat zeleninu, bylinky a také květiny pro radost. Bylo by lepší, kdyby dotyčný vyvolený neměl děti, které by v případě jeho úmrtí mohly dědit. To je pro ni samozřejmé, když už na zahrádce bude Jarka pracovat a v domě žít. Ano, Jarka má jasno, že se do vysněného domu nastěhuje! Chovat by měl samá užitečná zvířata a Jarku pravidelně by měl zvát na zabijačky, nikoli na práci, ale aby ji pohostil. A domácí vajíčka, ta si Jarka taky nenechá ujít. Sem tam králíček, to by se Jarce líbilo.

     A tak se stalo, že se Jarka seznámila s Milanem. Bydlí v baráčku, chová vepříka a má i pár slepic. Jen tu dospělou dceru by nemusel mít.
Jarka se s Milanem pravidelně vídala. Ale Milan raději jezdil k ní, než aby ji zval k sobě do domečku. „Vše se poddá a jednou budu v Milanově domku paní,“ slibovala si Jarka.
Míjely dny, týdny i měsíce. Milan jezdil pravidelně k Jarce. Jarka mu vařila, pekla, on jí na oplátku vozil vajíčka a občas donesl kytičku nebo čokoládu. Jednou si Milan zapomněl u Jarky telefon.
Váhala, zda se má ovládnout a telefon nechat být, nebo do něj nahlédnout. Zvítězila její ženská zvědavost. V telefonu našla spoustu zpráv od ženy, která Milanovi vyčítala, že už u něj dlouho nebyla. Psala o nějakém výletě, který spolu naposledy podnikli. A tak se rozhodla neznámé ženě zavolat. Od ní se posléze dozvěděla, že i s ní se Milan poznal přes inzerát. A ona, na rozdíl od Jarky, má přístup i do jeho domečku. Zjistila, že žena u Milana často byla na celý víkend, prala mu, vařila, starala se o něj a sousedi ve vesnici ji už také znají. Dokonce Milanovi, žijícímu na vesnici pravým poustevnickým životem, nakoupila spoustu užitečných pomocníků do domácnosti, včetně pračky, žehličky atd.
Jarka i tato žena, Jana, se domluvily na tom, že za Milanem zajedou a vše si s ním vyříkají z očí do očí. Jana přijela za Jarkou, naložila ji do svého auta a jely. Jenže milého Milana doma nezastihly. Pohotoví a informovaní sousedé je odkázali na místní hospodu. Tam také obě ženy Milana, již notně společensky unaveného, nalezly. Co měly dělat? Popadly ho, každá z jedné strany a dosmýčily do auta. Dovezly ho k baráku, prošacovaly mu kapsy, aby našly klíče od domu a Milana odstrojily a uložily do postele. Samy si ustlaly v obývacím pokoji a počkaly do rána, až Milan vystřízliví.
Ráno mu za vše vyčinily. Jana si vzala pračku, žehličku a další domácí pomocníky, které svému milému věnovala a odvezla zpět domů. Ani Jarka neměla s Milanem slitování. Jak přijely, tak odjely a nechaly vykuleného Milana v domku samotného.

     Ale to ještě není konec Jarčinu dobrodružství. Ve své snaze po seznámení si časem pořídila víc telefonů a víc telefonních karet, aby mohla využívat výhody všech operátorů. A seznamovala se dále. Po nějakém měsíci dokonce odpustila samotnému Milanovi a dál se s ním stýkala. Přesto si dávala další a další inzeráty do novin, aby přece jen nepropásla toho nejlepšího a nejideálnějšího partnera. Jednou jí dokonce napsal opět Milan na číslo, které neznal. Jarka mu to ani neříkala.

     A pak se také stalo, že to vypadalo, že Jarka našla toho pravého. Bohatý, s barákem a bez dětí! Vypadal úžasně. Už po týdnu se ale své kamarádce musela svěřit s tím, jaký šok ji čekal u něj v ložnici: Onen úžasný muž měl zálibu v sado-masochismu! S pláčem se ptala své kamarádky, co má dělat. Ta se jen usmála a řekla: „No co, kup si kožený obleček a bičík!“ Kamarádce to připadalo veselé, Jarce ale ne. A tak stále hledá a hledá, a hledat snad už nepřestane.