Jeden svět 2012 ukáže protesty, nepokoje, revolty

Aktuální a naléhavé téma zvolil 14. ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět. Zaměří se na právě probíhající protesty a nepokoje v různých částech světa.

Uvedené filmy demonstrují, že i když cíle a prostředky protestních akcí (od Bahrajnu přes Řecko až po USA) jsou rozdílné, všechny pojí společný prvek: odhodlaní mladí lidé, kteří žádají změnu zavedených pořádků.

Filmy z arabských zemí v programu Jednoho světa budou pro české publikum jedinečnou příležitostí vidět nedávné události zpracované v kvalitních dokumentárních filmech, a ne jen ve formě televizních zpravodajských vstupů. „Doposud nebylo běžné, že by festivaly promítaly filmy o tak aktuálních událostech, které v podstatě ještě probíhají v ulicích,“ říká Hana Kulhánková, ředitelka Jednoho světa.

„Ve filmech nejvíce oceňuji odvahu lidí jít do ulic a riskovat v boji za demokracii svůj život. Pro nás Čechy, kteří máme zkušenost s mírumilovnou sametovou revolucí, je takový postoj nepředstavitelný,“ vysvětluje Hana Kulhánková a dodává, že filmy významně poukazují také na fakt, že svržením diktátora obyvatelé arabských zemí zdaleka nemají „vyhráno“ a je před nimi ještě dlouhá cesta.

Hlavní tematická kategorie nazvaná Protesty, nepokoje, revolta se však zdaleka nevěnuje pouze arabským revolucím. Nesouhlas se soudobým stavem společnosti dávají mladí lidé najevo také v zavedených demokraciích. Tam jejich akce směřují proti stávajícím sociálně-ekonomickým systémům a jsou zkouškou síly demokratických hodnot a otevřenosti místních vlád. Tato filmová kategorie tak vedle mediálně známých arabských revolucí představí například mladé Japonce, kteří zcela proti zvyklostem své země vyšli do ulic po havárii ve Fukušimě, či radikální americké ekology, kteří skončili ve vězení pro teroristy.

Téma Jednoho světa 2012 odráží i grafický vizuál letošního ročníku. Jeho autoři jej postavili na postřehu, že napříč kulturami spojují všechny veřejné protesty dvě věci – emoce a vlastnoručně vytvořené transparenty. „Vzali jsme gesta, emoce a nástroje, kterými protestující hovoří k establišmentu – spreje, barvy a fixy,“ říká Zuzana Kubíková.

Dalšími filmovými kategoriemi Jednoho světa 2012 budou Spolu navzdory se sociální tematikou a Tak zvaná civilizace nabízející environmentálně zaměřené dokumenty. O hlavní ceny festivalu se budou ucházet snímky zařazené do Hlavní soutěže a kategorie Máte právo vědět. Chybět nebudou ani nejnovější české dokumenty.

Jeden svět 2012 se uskuteční 6. – 15. března 2012 v Praze a následně v dalších 40 českých a moravských městech. Kromě více než stovky snímků festival divákům již tradičně nabídne možnost diskutovat o filmech s jejich tvůrci a zúčastnit se panelových debat s odborníky.

Filmy o pozoruhodných ženách z programu Jednoho světa 2012

Modelka

V ruském Novosibirsku je na konkurzu modelek nával. V konkurenci desítek mladých dívek zvítězí třináctiletá Naďa, která je vysoká, hubená, dětská - ideální předpoklady pro japonský módní trh. Odjíždí tedy zkusit štěstí do Tokia. Snímek Davida Redmona nabízí komplexní pohled do světa zákulisí modelingu, nečisté praktiky a zacházení s modelkami jako s dětskými otroky.

Přenašeč

Zambijská dívka Mutina Mweemba snila o tom, že se vdá za milujícího muže a společně budou vychovávat děti. Když potkala Abarcona, myslela si, že se sny začínají plnit. Až po svatbě zjistila, že Abarcon žije v polygamním manželství a že ji nečeká láskyplný manželský život. Do chodu rodiny zasahuje další hrozba – nemoc AIDS. Dokument režisérky Maggie Betts je výpovědí o současné Africe, která se snaží pochopit a překonat vlastní nepříznivý osud.

Planeta šneků

Pro mladého hluchoslepého Korejce Young-Chana je stejně jako pro šneka nejdůležitějším smyslem hmat. Jeho osamělý život mění setkání se Soon-Ho, která trpí závažným onemocněním páteře. Soon-Ho se stává nejen jeho „očima a ušima“, ale také nejbližším člověkem. S její pomocí a se Young-Chan pouští do studia literatury a do psaní prózy a poezie. Korejský režisér Seung-Jun Yi nabízí unikátní svědectví o síle lásky a vůli překonávat překážky nepřekonatelné i pro zdravého člověka. Snímek se stal vítězem loňského ročníku festivalu dokumentárních filmů IDFA v Amsterdamu.

Šarlatová cesta

Energická Rachel Wotton studuje vysokou školu, jezdí na motorce a miluje svou práci – poskytování sexuálních služeb. Specializuje se na lidi s hendikepem, kteří tvoří polovinu jejích zákazníků. Film australské režisérky Catherine Scott představuje dva ze stálých klientů Rachel, kteří se pohybují na elektrických vozících a komunikují pouze pohyby obličeje. I oni však mají sexuální touhy a představy. Dokument boří tabu spojená s lidmi s tělesným hendikepem a také s lidmi poskytujícími sexuální služby.

Cena za sex

Podle odhadů OSN je každoročně kolem 1,5 milionu žen zavlečeno jako sexuální otrokyně do zahraničí. Mimi Chakarova zkoumá osudy těch, které v touze po výdělku skončily jako prostitutky v zahraničních nevěstincích. Proč tolik dívek z východní Evropy uvízne v sítích kuplířů? Obří byznys nucené prostituce jede dál, ačkoli národní vlády i OSN utápějí miliony dolarů ve snahách s tímto otroctvím skoncovat. Film získal cenu Nestora Almendrose za odvahu.

Holky v ringu

Hlavními postavami filmu jsou tři sportovně založené afghánské dívky, které se věnují boxu. V Afghánistánu bylo dlouhá desetiletí ženám upíráno právo sportovat a i po pádu Tálibánu platí, že dívky věnující se sportu mohou být islamistickými radikály uneseny a zmrzačeny. Snímek ukazuje komplikované postavení žen v současné afghánské společnosti, které v boji za svá práva musí disponovat velkou dávkou odvahy.

Od višní do višní

Studentka FAMU Jana Boršková toužila natočit film o svém otci, který však nečekaně zemřel. Hlavní hrdinkou tohoto režijního debutu se tak stává Janina matka, milá a svérázná šedesátnice vyzařující pozitivní energii. Po pár měsících natáčení umírá i autorčin dědeček a matka se ocitá poprvé v životě v situaci, kdy nemusí o nikoho pečovat. Křehký poetický snímek odhaluje rodinné vztahy, které nebyly vždy harmonické. „I smutno může být pěkné,“ vysvětluje matka svou životní moudrost.

Svatba po Íránsku

Maryam je 45 let, má svůj byt a práci a je hlavou rodiny: stará se o své rodiče i mladší sestru Ghazal. Čtyřicet pět let není obvyklý věk na vdávání ve společnosti, kde tradice a zvyky připravují nezávislé ženě mnoho ponižujících a nepříjemných situací. Běžný předsvatební stres znásobují konflikty životního stylu emancipované nevěsty s tradicemi a legislativou, které ženu chápou jako předmět obchodu mezi otcem a manželem. Snímek je unikátním vhledem do světa fungování íránské rodiny.

Chceme spravedlnost

V jihoindickém státě Tamilnádu rozhodují rodinné spory islámské rady džamáty, jež jsou výhradně mužskou záležitostí. Ženám není povoleno před džamát ani předstoupit, i když se jich případ týká. Členové rady si tak upravují spravedlnost dle vlastních potřeb, odvolávajíce se na právo šaríja. Dokument ukazuje skupinu muslimských žen, která v roce 2004 založila ženský džamát. Od počátečního zneuznání ušel tento džamát dlouhou cestu až k respektované občanské iniciativě, která dnes navzdory předsudkům či korupci pomáhá hledat spravedlnost.

Kdo zabil Natašu?

Grozný, hlavní město Čečenska, 15. července 2009. Byla unesena novinářka a lidskoprávní aktivistka Nataša Estemirová. Její život ukončila kulka z pistole. Za kritizování poměrů v Čečensku a shromaždování důkazů o zločinech páchaných brutálním aparátem prezidenta Ramzana Kadyrova zaplatila Estemirová cenu nejvyšší. Stopy vedou do prezidentského paláce v Grozném, vrazi tedy nebudou vypátráni. Strhující dokument Kdo zabil Natašu? popisuje více i méně známé případy vražd na Kavkaze, v Moskvě a v Londýně. Je to dokument o umlčování disidentů, novinářů a lidskoprávních aktivistů v současném Rusku a Čečensku.