Autor: Halina Pawlovská
Nakladatelství: Motto
Rok vydání. 2011
Počet stran:
Cena: 242 Kč
Soubor aktuálních povídek a fejetonů od všestranné autorky, scenáristky a mode-rátorky, které jsou určeny i pro všechny, kteří nejsou in.
Halina Pawlowská své postřehy koření vydatnou porcí sebeironie, vtipné nadsázky a prozrazuje mnoho ze svého soukromí. Knihou se prolínají půvabné ilustrace Eriky Bornové. „Za poslední roky jsem napsala asi čtyřicet povídek, postřehů, fejetonů a reportáží. Společné mají to, že všechny vznikly v jedné etapě mého života. Společné mají to, že všechny končí dobře. A všechny jsou v této knize! Věřím v happy endy! A proto je logické, že věřím i tomu, že se vám právě tahle knížka bude líbit. A kdyby ne, tak... tak ji darujte někomu inteligentnějšímu!“
Ukázka z knihy Ještě že nejsem papež:
Oslovili mne z jedné z televizí a nabídli mi, abych jim dělala šéfa projektu. Šlo o nový seriál a já dostala za úkol sestavit tým, s kterým budu kráčet vpřed k seriálovým zítřkům. Řekla jsem to Karolíně. Chodila se mnou na FAMU, problém byl jen v tom, že v praxi se scénáristikou nikdy neživila, a tak trvalo dost dlouho, než do toho zase přišla. To právě přišly v televizi na řadu nové změny, přišel nový šéf, přišly nové zaměstnanecké struktury a já musela odejít z funkce „šéfa projektu.“ Na mé místo přišla Karolína. Trošinku (ale jen docela trošinku) omluvně se na mě usmála a řekla: „Jsem samoživitelka. Pochop to přece!“ Nechápala jsem to. Ani jsem nepochopila našeho bytného Nováka, který chtěl, abychom se vystěhovali a on mohl náš byt pronajmout zahraniční firmě... Nepochopila jsem ani Ludvíka, který přestal psát básně a podepsal se pod čtyři moje písničky. Nějak jsem nepochopila, že má první láska prodala skandálnímu plátku naše společné fotky a zdálo se mi i dost nepochopitelné, že mi můj bratranec zatajil dědictví po babičce. Taky jsem nepochopila, že pro mou neteř nebyl problém za slušnou sumu ukázat i svou nejneslušnější skulinku, a naprosto jsem neměla pochopení pro svého muže, když mě vyměnil za model o dvacet kilo mladší. A tak jsem šla k psychiatrovi. Ten mi, pochopitelně, předepsal tunu prášku a pak mi řekl: „Pochopte to přece! V dnešní době je naprosto nutné, aby každý myslel na sebe!“
O autorce:
“Nejdřív jsem chodila do školy v Ječné ulici. …Pak jsem začala chodit do jazykové školy v Ostrovní ulici… (a) …na gymnázium Nad štolou. …Pak jsem se přihlásila na filmovou fakultu. Nevzali mne, protože můj stoletý strýček byl prý za první republiky buržoazním nacionalistou. Do školy jsem začala chodit po intervenci prezidenta až za dva beznadějné roky. Na FAMU jsem začala psát scénáře. Podle nich začaly vznikat mé filmy. Ráda jsem měla jen „Vrať se do hrobu,“ protože ho konečně točil režisér Milan Šteindler, se kterým jsem si rozuměla. V roce 1988 jsem začala pracovat v televizi… v redakci zábavy… Pak jsem se dostala do scenáristického oddělení na Barrandově. …Dva měsíce po mém přijetí scenáristické oddělení zrušili. …Začala jsem psát do novin. …odešla jsem dělat televizní show. …Pak mi jedna známá řekla, jestli nechci být šéfredaktorkou nového časopisu. Řekla jsem ,Proč ne‘ …“Tuto knihu Ještě že nejsem papež koupíte v knihkupectví a na internetových stránkách nakladatelství Motto.
PetraC
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz