Měla jsem vlasy do pasu, a tak měla sestřenka hodně prostoru pro své experimenty. Jednou, to jsem už byla na střední škole, dostala od své zákaznice nějakou barvu z Kanady a hned mi ji naplácala na hlavu. Za mokra se nic moc nedělo, ale jak barvička usychala, moje hlavička začala rudnout. Pohádkový Ohnivý mužíček by mi záviděl. Vlasy měly barvu plamenů. Ve škole mi nikdo neřekl jinak než Ryšavče a pankáči z celé Prahy se se mnou chtěli kamarádit. Na zájezdu do NDR jsem byla jediná, koho celníci prošacovali, protože jsem byla moc nápadná.

Ona vůbec používá ráda barvičky, mojí mamince dodnes tónuje vlasy do fialova a sobě s pomocí kamarádky vytváří červený melír. Jednou se dokonce zúčastnila nějaké kadeřnické soutěže a mě si vzala s sebou jako model.
Téma bylo krásné - pohádková fantazie. Účes mi vytvořila skutečně nádherný. Nepamatuji se, že by tenkrát vyhrála, modelů bylo hodně, až moc. Z časových důvodů bylo nutné prostory uvolnit pro další soutěž - pánské společenské účesy, a tak nemohla uvést moji hlavu do původního stavu. Ostatním soutěžícím dámám s pohádkovými účesy na hlavách to příliš nevadilo, nasedly do aut a jely domů, my jsme však měly před sebou cestu MHD.

Sestřenka se zbaběle vymluvila, že má ještě rande a zanechala mě s účesem samotnou. Její kreativní dílo nazvané Královna víl by se jistě krásně vyjímalo na mýtince u lesa, kde by královna vlídně kynula svým družkám, ale žlutozelená hříva natupírovaná všemi směry, ozdobená umělými květinami, zlatavou korunkou a párkem motýlků přece jen budila v metru celkem nežádoucí pozornost. Zvlášť, když jinak jsem byla oblečena civilně - džíny, bunda, tenisky.

Reakce cestujících byly různé, jedna paní se začala velmi rozčilovat, že ty mladý holky už nevědí, co by si na tu palici navěsily, oproti tomu si někteří pasažéři mysleli, že jsem herečka, která jede na natáčení a dva si dokonce řekli o podpis. Malá holčička mě požádala o korunku, kterou jsem jí ráda věnovala, bohužel i s trsem vlasů, jak jsem ji rvala dolů. Touto cestou jsem přišla i o motýly a část květeny. Doma jsem spotřebovala dva celé šampony, než jsem smyla aspoň částečně zelený odstín. Dnes už se mnou sestřenka neexperimentuje, vždy za dva měsíce mi obnoví melír a mám klid. Ale kdyby měla možnost obarvit někoho na modro nebo zeleno, jistě by jí to udělalo radost. Tak se hlašte, zájemci.

Martinnatr - čtenářka
ChytráŽena.cz