Po rozvodu se často řeší, komu připadnou děti. Matka nebo otec? Kdo z nich má větší právo se o ně starat? Existuje vůbec možnost si děti spravedlivě rozdělit? V dnešním rozhovoru se dozvíte o možnosti "střídavé péče". Na naše otázky odpovídal Luboš Patera, zmocněnec sdružení Spravedlnost dětem.

Střídavá péče dovoluje otci a matce mít po rozvodu dítě u sebe na nějaký dohodnutý čas. Jaké jsou běžné lhůty „výměn“ dítěte? Jaká je považována za ideální?

 

Termíny střídání jsou různé. U menších dětí je prospěšnější střídání po několika dnech, mají jiné pojetí času než děti větší, u těch se osvědčují termíny delší, týdenní, čtrnáctidenní nebo i třeba po měsíci. V této době se děti samozřejmě stýkají i s druhým rodičem a nejsou od něho odříznuté. Záleží vždy na konkrétních okolnostech konkrétních rodičů a dětí.

 

Určitě je pro milující dítě dobré mít pocit, že ani jednoho z rodičů neztratilo, jak se ale třeba menší dítě vyrovná s tím, že se musí neustále stěhovat sem tam?

 

Pokud rodiče dítě nijak negativně neovlivňují ale naopak pozitivně motivují a vedou k vyrovnání se s „technickými“ komplikacemi, tak se děti se „stěhováním“ vyrovnávají dobře. Mnoho dětí střídá neustále různá prostředí: u rodičů (nebo jen u rozvedené matky), u prarodičů, u kamarádek matky, u „víkendového“ tatínka a pod., aniž by to na nich zanechalo nějaké následky. A při střídavé péči se dítě „nestěhuje“, ale přechází z jednoho plnohodnotného domova do druhého domova stejně hodnotného a pro dítě důležitého, který může být třeba jen ve vedlejším domě. „Nestěhuje“ se také se všemi svými věcmi a vybavením bytu, ale třeba jen se školní aktovkou a svým mobilem a iPodem :-).

Umím si představit, že může jít o lehkou věc, pokud oba rodiče bydlí v jednom městě či nedaleko, jak se ovšem řeší situace, kdy otec bydlí na druhém konci republiky než matka? Jak je to s návštěvou školy u větších dětí, mění i spolužáky a učitele?

 

Pokud rodiče od sebe bydlí na vzdálenost délky republiky, tak v takovém případě je asi střídavá péče nereálná v běžných termínech. Umím si ale představit, že by dítě bylo u jednoho rodiče třeba celý rok, zde by tento rok chodilo do školy a samozřejmě se běžně stýkalo s rodičem druhým, a další školní rok by se rodiče vyměnili. K námitkám, že je to naprosto nemožné, připomínám, že mnoho dětí se musí vyrovnávat s častým stěhováním svých rodičů (nebo jen rozvedené matky) a tedy i se stejně častou změnou školy, učitelů, kamarádů, kroužků a pod., aniž by proti tomu někdo protestoval.

 

Obecně je známo, že matky získají po rozvodu dítě snadněji než otcové. Jak dlouho u nás zákony dovolují střídavou péči? Co vše obecně tento pojem obnáší?

 

Střídavá výchova oběma rodiči je v zákoně o rodině upravena od roku 1998.

 

Pokud padne rozhodnutí soudu a dítě je svěřeno do péče jednoho z rodičů. Co má udělat ten druhý, pokud má zájem o střídavou péči?

 

Tento z výchovy v podstatě vyšachovaný rodič (víkendový styk na výchovu nestačí, to je výroba tátů pro zábavu, nikoliv pro skutečnou výchovu) by měl rozhodně zachovávat vazbu s dítětem a tento jejich vztah chránit a shromažďovat důkazy a poklady pro nové rozhodnutí, které by prospěšnost střídavé péče reflektovalo.

Jak dlouho celý proces trvá?

 

To se nedá zprůměrovat, obecně je však zřejmé, že české soudy z rozhodování o výchovných záležitostech dětí vyrábějí skutečně „procesy“, a to zcela samoúčelně, i když tyto věci lze soudit kvalitně a rychle na základě zdravého rozumu – naprostá většina rodičů je výchovně způsobilá a svým dětem prospěšná a naprostá většina dětí potřebuje oba své rodiče ke zdravému rozvoji, na těchto zásadách vyrostla naše civilizace. Česká justice je však silně zbyrokratizovaná a českých soudců je na počet obyvatel třikrát více, než v okolních zemích, musí si proto svou „práci“ uměle vyrábět, aby nepřišli o své prebendy. A také další osoby (advokáti, soudní znalci, psycholožky a pod.) z rozvodové patologie úspěšně finančně profitují, takže každé dítě v soukolí této mašinérie uživí spoustu lidí, proto také tyto procesy trvají tak dlouho přes všechny fráze o „zájmu a blahu dítěte“.

Z jakých důvodů se střídavá péče nejčastěji zamítá?

 

Z důvodů zcela malicherných. Soudkyně, sociální pracovnice i na eskalaci konfliktů mezi rodiči finančně zainteresovaní soudní znalci a různé psycholožky stanovují podmínky, které by nesplnila většina rodičů žijících ve spořádaných rodinách. Např. jde o podmínku absolutní shody rodičů ve všem, co se týká jejich dítěte a jejich vzájemného vztahu. Pak tyto orgány vrchnostensky milostivě ke střídavé péči svolí. Pokud by ale taková absolutní shoda mezi rodiči panovala, tak se zcela logicky nebudou rozcházet a nebudou k řešení své těžké rodinné situace potřebovat pomoc soudu a jiných subjektů, které tuto pomoc sice mají poskytovat, většinou toho však nejsou schopné z důvodů shora uvedených.

Mohou o tuto péči dítěte zažádat i prarodičové?

 

Teoreticky jistě, v praxi by to bylo asi těžko prosaditelné, neboť by muselo jít o pochopení osvícených struktur, a to nastává zcela výjimečně.

Můžete s námi podělit o pár konkrétních případů?

 

Příběhy střídavé péče lze shlédnout ve filmu „Střídavka“, kde najdete ukázku.  Naše sdružení pořádá také Dny pro střídavou péči, při nichž se setkáváme s velmi pozitivním ohlasem ze strany občanů a občanek. Podrobnější informace je možné nalézt zde

Děkujeme za rozhovor! 

 

Petra Nachtmanová

ChytráŽena.cz