Kankán

     Příjemná oslava maminčiných narozenin. Zmiňuji, že opravdu příjemná, jelikož přijela i moje sestřenice z Moravy, která opravdu měla poměrně dost starostí spojené s jejím odjezdem od rodiny,  a to nejen na jeden den, ale rovnou na víkend... No,  není v možnostech každé z nás "zdrhnout" od rodiny jen tak, tudíž i moje sestřenice odjela z uklizeného a načančaného rodinného hnízda, kdy ještě na sporáku stály horké hrnce.
     Také jsme s manželem včas dorazili k mým rodičům, - tenkrát na chalupu. Maminka měla skoro vše nachystané, jen s maličkostmi jsem jí pomohla v kuchyni, přičemž jsme měly poměrně dost času na to, abychom si hezky popovídaly, a to i s mojí sestřenicí, která záhy a včas přijela "do centra dění."
     Hosté přicházeli postupně, občas téměř v davu, dalo by se napsat, jelikož nás tam bylo opravdu hodně. Nejprve se všichni postupně usadili a hovořili mezi sebou kultivovaně, společensky. Ale, také to stále nešlo...
      Začalo se zpívat, mladí si rozuměli s mladými, starší se staršími. Už nevím, kolikátý "hlas" jsem tenkrát dostala "přídělem",- ale jistě vím, že to nebyl druhý...!
     Nevím, je to hodně let zpátky, i když podstata je stejná...
     Na nějakou písničku znějící z úst zúčastněných, jsme my, holky šikovný -, já, moje sestřenice a dcera skoro sousedů..., začaly tancovat kankán...
     Jenže..., pevná zem pod nohama, - to nebylo to pravé. Vznešeně jsme vylezly na gauč a daly jsme se do těch správných tanečních kreací, akorát ty profi sukně nám chyběly. Ale nejen sukně! Tá - taty - taty - tátá... No, ale že nám to vážně šlo! Levá noha střídala pravou, pravá levou. Normálně hvězdy. Kabaret by nás musel vzít za primabaleríny!
     Naše dolní končetiny se během pár vteřín dokázaly schovat za několikatýdenní trénink. Pravá, levá, levá - pravá. Neměly jsme na sobě sukně, ale jen džíny, které nebyly, uznávám, vhodné zrovna pro kankán. Najednou rána, křup..., zcela slyšitelné křupnutí! A to z pod našich nohou!  Rošt ve starém, rozkládacím gauči nevydržel. Všechny tři, jak jsme na tom gauči řádilly, jsme záhy zbledly. Moje maminka, která vše velice dobře registrovala, povídala: "Ale to nic holky, tancujte dál!" Ten gauč je stejně akorát tak na vyhození! Všichni zúčastnění této oslavy doslova smíchy brečeli, včetně nás tří, které jsme tak precizně tančily kankán...!
     Legrace jsme si užili všichni moc a moc. Mami, kdy Ti bude zase  padesát??? Kankán ponecháme Francouzům a zkusíme třeba polku na šest!
    
    

Autor: Vikitorie