Název knihy: Karel Gott - 70 osobností o Zlatém Slavíkovi
Autor: Vladimír Vlasák
Nakladatelství: Daranus
Vázaná s přebalem
Formát 148x205 mm, 264 stran + 16 stran fotopřílohy
Datum vydání: červen 2009
Cena: 259 Kč
Letos v létě oslaví Karel Gott sedmdesáté narozeniny. Při této příležitosti připravilo nakladatelství Daranus ve spolupráci s hudebním publicistou Vladimírem Vlasákem unikátní projekt: knižní publikaci, v níž o zpěvákovi vypráví sedmdesát osobností s názvem: Karel Gott - 70 osobností o Zlatém Slavíkovi.
Z mozaiky vzpomínek, postřehů či glos vzniká jedinečný portrét, který Karla Gotta představuje komplexně a mnohdy v nečekaných souvislostech. První část knihy, kterou napsal Vladimír Vlasák, mapuje Gottovu kariéru, ve druhé, anketní části pak dostávají slovo Helena Vondráčková, Petr Janda, Michal Horáček, Pavel Bobek, Aneta Langerová, Ondřej Soukup, Lou Fanánek Hagen, Miroslav Donutil, Michal Viewegh a další zpěvákovi spolupracovníci či známí. Reprezentativní a bezesporu nadčasová publikace je vybavena fotografickou přílohou.
Seznam osobností, které dostaly slovo ve druhé části knihy:
Petr Janda,Petr Janda, Karel Mareš, Pavel Vrba, Pavel Bobek, Václav Neckář, Eva Pilarová, Jiří Černý,Helena Vondráčková, Marta Kubišová, Antonín Matzner, Jiří Suchý, Roman Lipčík, Josef Vlček, Martin Dejdar, Pavlína Jíšová, Jiří Menzel, Jitka Zelenková, Miroslav Donutil, Miroslav Žbirka, Ivan Mládek, Michal Malátný, Ondřej Hejma, Michal Pavlíček,Ondřej Soukup, Josef Dvořák,Aleš Opekar, Michal Viewegh, Wabi Daněk, Jiří Vondráček, Milan Knížák, Lucie Bílá, Jiří Dědeček, Peter Nagy, Petra Janů, Marcela Pecháčková, Janis Sidovský, Rafael Petráš, Bára Basiková, Zbigniew Jan Czendlik, Mirka Spáčilová, David Vávra, Petr Pečený, Pavel Žalman Lohonka, Zdeněk Troška, Aneta Langerová, Laďa Kerndl, Ladislav Špaček, Anna Geislerová, Roman Horký,
Tomáš Klus, Richard Tesařík, Igor Timko, Josef Vojtek, Leoš Mareš, Iva Hlaváčková, Lou Fanánek Hagen, Ondřej Höppner, Jaroslav Dušek, Vlastimil Ježek, Jaroslav Rudiš, Robert Kodym, Matěj Ruppert, Karel Holas, Radek Banga neboli Gipsy, Jaroslav Těšínský, Jiří Adamec, Tomáš Hanák, Olga Špátová, Ondřej Brzobohatý, Michal Horáček.
UKÁZKY:
Ondřej Soukup
V roce 1989 jsme s Gábinou a Pavlem Fořtem podepsali petici Několik vět. Bylo absurdní, že jsme zrovna hráli na plese SNB v pravém křídle Průmyslového paláce v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka, na dnešním Výstavišti. Gábina tehdy přinesla archy od Jirky Dědečka a já jsem je s sebou vzal. V patře nad námi se bavili všichni ti obrfízlové. To bylo docela legrační. Naše jména vzápětí hlásili na Svobodné Evropě. Na Pavla Větrovce, nového kapelníka, který nastoupil po Ladislavu Štaidlovi, tlačila StB nebo úřady, abych odvolal podpis. Že se to prý nikdo nedozví. Nebo se mi taky může stát, že přijdu o výjezdní doložku. Bez ní bych nemohl vystupovat v německy mluvících zemích.
Šel jsem tehdy za Karlem a vysvětlil mu, co se stalo. „Může se stát, že přijdu o doložku.“ Odpověděl, že postih dopadne i na něj, vlastně mu tím budou bránit v práci. Pak to tady zabalí. Přestane v Československu zpívat. Že už ho to štve. Bylo to od něho hezké. Mohl přece říct: „To je, kamaráde, tvůj problém, řeš si ho sám.“
Karel s námi byl dost často, pozval nás třeba po koncertu na večeři. On je velmi velkorysý. Samozřejmě jeho příjmy byly zcela jiné než naše, ale znám dobře situované lidi, kteří člověka nepozvou ani na kafe.
David Vávra
Karel Gott je jako továrna, která jen tak nezkrachuje. Je to značka Czech Made, která má v sobě kvalitu, která teče středním proudem a vytváří svou dlouholetostí téměř státní instituci. Jeho písně ze šedesátých let jsou pro mne skvělé, ze sedmdesátých dobré a posledních třicet let ho moc neposlouchám. Když ho však občas zahlédnu, vždy mne okouzlí svým optimismem a profesionálním nasazením.
Osobně jsem se s ním setkal třikrát. Poprvé když v rámci oslavy prvního ročníku Reflexu ztvárnil Limonádového Joa a já Dubčeka — jeho Joe byl nedostižitelný.
Podruhé když jsme měli druhou premiéru Pražské pětky a Karel Gott hned vedle v hlavním sále vyzpívával Vánoční koncert. Režisér Tomáš Vorel pojal touhu, abychom obě akce spojili, a tak jsme Karla Gotta navštívili v jeho šatně. Byl velkoryse milý, a i když nás kvůli svým fans odmítl, stačil nám ještě sdělit, že je strašně vysušený, protože všechno ho prý vysušilo, pivo vysušuje, víno vysušuje, minerálka vysušuje, čaj vysušuje, káva vysušuje, džus vysušuje. „A co nevysušuje?“ zeptal se Tomáš. „Deci bílého střiku,“ odpověděl Karel a hned Vorlovi a mně pochválil film Kopytem sem, kopytem tam. Ještě se ho Tomáš zeptal, jestli vypadá tak dobře kvůli drogám. „Mám jenom rád svou práci,“ odpověděl Karel Gott a odešel plnit svou funkci národní továrny.
Naposledy jsem se potkal s Karlem Gottem v Národním divadle během rozlučkového večera s prezidentem Václavem Havlem. Zde jsem se připletl do rozhovoru Štefana Margity a Karla Gotta. Karel: „Slyšel ses? Já jsem se vůbec neslyšel.“ Štefan Margita: „Já jsem se slyšel dobře.“ Karel Gott: „Já jsem se ale vůbec neslyšel, ty ses snad slyšel?“ Štefan Margita: „Jo, já jsem se slyšel dobře.“ Karel Gott: „Já jsem se vůbec neslyšel...“
Přesto však zpíval jako Bůh.
Helena Vondráčková
Na jeho nepřeslechnutelný tenor jsem si musela zpočátku zvykat. V šedesátých letech, kdy začal zpívat a já jsem chodila do školy, to bylo něco nového, zvláštního. Školený hlas zpíval populární písničky. Nicméně Oči sněhem zaváté byla úžasná píseň, kterou jsem měla pod kůží. Jeho lyricky, romanticky laděné písničky umocňovaly mé dívčí pocity zamilované holky.
Poprvé jsme se setkali někdy v roce 1964 nebo 1965 v Liberci, kde jsem potkala i Waldemara Matušku. To jsem byla ještě dívka školou povinná. Místo chmelové brigády jsem jela vystupovat s Josefem Vobrubou a Karlem Krautgartnerem na Liberecké výstavní trhy. Zpívali jsme, Karel Krautgartner nás učil improvizovat k jazzovým skladbám. Karel i já jsme jazz milovali.
Já jsem Karla vnímala naprosto dobře od prvního setkání a svůj tehdejší dojem jsem nikdy nemusela měnit. On byl mírně rezervovanější, ale to mi imponovalo, protože byl zároveň kamarádský. Když jsem hledala další možnosti, kde bych se zdokonalovala v hlasové průpravě, tak mi velmi promptně doporučil profesora Konstantina Karenina. Dopomohl mi k báječnému pedagogovi.
Tenkrát, na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, byli zpěváci soudržnější. Možná i proto, že se konala spousta společných koncertů, kde se sešli Moraváci, Slováci, Češi. A pak jsme vždycky někam šli. Hodně často to bylo ke mně do Přemyslovské ulice. Já jsem vždycky uvařila něco dobrého, třeba čínu, tenkrát to byl velký hit. Karel občas přišel, místo kytice přinesl pórek převázaný mašlí, aby bylo z čeho vařit. Poslouchali jsme hudbu, hodně se muzicírovalo.
Leoš Mareš
Naše první setkání proběhlo v divadle na Kladně během natáčení televizního pořadu Šance. A odtamtud mám dva zážitky. Ten první je celkem normální. Byli jsme představeni a on si pak s námi povídal na chodbě ve společnosti asi pěti lidí. Obvykle pokud někdo mluví, tak ho všichni sledují. Je to přirozené. Ovšem když vyprávěl Karel, já jsem se mu nedokázal dívat z té blízkosti do očí. Vždycky jsem ho sledoval úkosem, takže jsem ho vnímal a pozoroval, ale jako by jsem koukal vedle něho. A jenom jsem ho jakoby kontroloval pohledem. Koukl jsem na něho a pak jsem se zase díval jinam. Vždyť jsem byl na chodbě s živým, skutečným Gottem! Neuvěřitelné.
Asi pět minut po tomhle rozhovoru jsme se rozešli a nastala hrozná, až trapná situace. Já jsem šel v tom divadle na záchod. Měli tam klasické kabinky, plech sahal od kotníků nahoru. V momentě, kdy jsem se zavíral do své kabinky, tak vidím, že na záchod vchází Karel Gott. Teď jsem seděl v té kabince a čekal, jestli půjde na malou nebo...
Podle zvuku šel evidentně do vedlejší kabinky. A já jsem byl úplně konsternovaný z toho, že vedle mě, za tou plechovou stěnou, sedí na záchodě Karel Gott.
Nakonec jsem nevydržel napětí chvíle, prudce otevřel dveře kabinky a vyběhl jsem z WC ještě před ním. Tak to bylo moje druhé setkání s Karlem Gottem.
Tuto knihu vydává nakladatelství Daranus.
Simbelmine
ChytráŽena.cz