Fén patří mezi pomocníky milionů žen po celém světě. Vděčíme za něj francouzskému kadeřníkovi Alexandru F. Godefroyovi.

Přesně před sto dvaceti lety se tomuto vynalézavému kadeřníkovi honilo hlavou, jak urychlit odbavování svých zákaznic. Napadlo ho, že by potřeboval uspíšit vysoušení vlasů. K tomu, jak by měl fén fungovat, ho inspiroval vysavač, kterému z motoru vycházel teplý vzduch.

Psal se rok 1890 a málokdo by uhodl, že se v přístroji, velkém jako dodávka, který byl poháněn benzinovým motorem, skrývá dnešní několika málo deka vážící fén. V roce 1900 se věda posunula o velký kus kupředu a začala vyrábět fény, které připomínají dnešní sušáky používané v kadeřnických salonech. Ani tyto přístroje, které připomínaly úly, se však masivnějšího rozšíření do domácností nedočkaly. Vlastnila je pouze hrstka vyvolených a samozřejmě kadeřnické salony.

Až v padesátých letech se vynálezcům podařilo vyvinout lehčí modely fénů, se kterými mohly hospodyňky manipulovat doma samy. Byly vyrobeny z oceli a zinku s dřevěnou rukojetí a vyprodukovaly jen stowattové teplo, takže vlasy se i tak vysoušely velmi dlouho. Navíc první modely těchto fénů mohly při kontaktu s mokrými vlasy vyvolat zkrat a dát vám pěknou pecku. Sedmdesátá léta pak znamenala pro fény absolutní revoluci, začaly se vyrábět z plastu a i výkon se značně zlepšil.