Když život visí na vlásku

Jestliže je pro vás slovo onkologie nočním běsem, jistě si s chutí přečtete pár pozitivních zpráv z tohoto oboru. Samozřejmě že stále ještě nad zhoubnými nemocemi neumějí lékaři vždy suverénně vyhrát, ale za poslední roky udělala onkologie obrovský krok kupředu. Největší úspěch zaznamenávají hemato-onkologové, kteří léčí rakovinu krve. Pokud si pod tímto termínem představíte pouze jednu nemoc - leukémii, vězte, že různých typů nádorů krve, tedy typů akutních či chronických leukémií je několik desítek!

Dnes se pacienti s diagnostikovanou leukémií léčí většinou kombinací několika léčebných metod, z nichž nadále klíčovou roli hraje chemoterapie. Protože však pouhou chemoterapií se většina leukémií dlouhodobě nevyléčí, je v současnosti stále více využívána transplantace kostní dřeně. Na počátku transplantačního procesu pacientovi zničí ozařováním a chemoterapií jeho nemocné krvinky a do těla se mu vpraví krvetvorné buňky od dárce, aby se v krevním systému následně rozmnožily a vytvořily vlastně novou krev. Tak se stane, že pacient vlastně přestane mít svou dosavadní vlastní krvetvorbu a jeho krvetvorbu zajišťují krvetvorné buňky dárce. Příjemce tak třeba získá transplantací krevní skupinu svého dárce!

Falešná je všeobecně rozšířená představa, že akutní leukémie se týká převážně dětí a mladých. Ve skutečnosti je akutní leukémie diagnóza, kterou si nejčastěji vyslechnou od svého doktora lidé po šedesátce. Samozřejmě to neznamená, že se dětem vyhýbá! U dětí je ale naštěstí největší pravděpodobnost, že se vyléčí. V současnosti je dosaženo úspěšného vyléčení až v 90 % případů akutních leukémií malých dětí!

Transplantace kostní dřeně je léčebná metoda, která se používá jak u dětí (nejmladší transplantovaní u nás byla tři dvouměsíční miminka), tak u starších pacientů (nejčastěji jsou transplantováni pacienti mezi 40 a 6O roky). Není však vzácnost ani pacient po šedesátce, pokud je v dobré fyzické i psychické kondici.

Hledat vhodného dárce se vždy začíná mezi členy rodiny. První se osloví sourozenci – u nich je největší naděje, že se najde ten, kdo má s nemocným zcela shodné tkáňové, tedy tzv. transplantační znaky. Avšak genetika je věc složitá, a tak se svým sourozencem každý z nás shoduje jen se čtvrtinovou pravděpodobností… U dalších příbuzných – bratranec, sestřenice, děti, rodiče – je pravděpodobnost ještě menší.
Proto pro přibližně 75 % pacientů, kteří potřebují transplantaci, musí lékaři hledat potenciálního dárce mezi nepříbuznými, „cizími“ dobrovolnými dárci.

Kde se takový nepříbuzný dárce bere? Počítač ho najde v databázi lidí, kteří se rozhodli, že kdykoliv to bude třeba, pomohou nezištně zachránit život cizímu člověku. Tito dobrovolníci se sdružují ve světě v tzv. registrech dárců dřeně. Dnes je jich celosvětově téměř 21 milionů lidí. V České republice existují dva registry. Větším a známějším je Český národní registr dárců dřeně (ČNRDD) se sídlem v Plzni, který je i mezinárodně akreditovaný. Jeho databáze na začátku roku 2013 registrovala přes 40 000 lidí, kteří jsou ochotni poskytnout svou dřeň k transplantaci. Bohužel počet dobrovolníků je stále nedostačující. Přestože nepříbuzného dárce nalezne ČNRDD pro 90 % českých pacientů, pouze třetina z dárců je z Česka. Pro zbylé ¾ pacientů se „jejich“ dárce musí pracně a finančně nákladně hledat v zahraničních registrech.

Zajímavosti

Přes intenzívní vědecký výzkum nelze říci, že známe přesně příčiny vzniku leukémie - jde obvykle o „nešťastnou“ souhru řady faktorů jak ze strany pacienta (genetická predispozice, nedostatečnost imunitního systému), tak ze strany zevního prostředí (viry, záření, chemikálie).

Postihnout může kohokoliv bez ohledu na pohlaví a styl života.

Leukémií ročně u nás onemocní zhruba 400 lidí.

Jedinou prevencí, o níž se v souvislosti s leukémií mluví, je žít zdravě. Z jediného důvodu: zdravé tělo lépe snáší náročnou léčbu.

První transplantaci kostní dřeně na světě provedl v roce 1963 prof. E. Donnall Thomas v USA. Za svůj objev dostal v roce 1990 Nobelovu cenu za medicínu. (spolu s chirurgem J. E. Murrayem)

Na myšlenku registru dobrovolných dárců přišla v 70. letech minulého století nešťastná matka nemocného syna ve Velké Británii. V jejich rodině nebyl vhodný příbuzný dárce. Chlapec se bohužel nalezení vhodného dárce nedožil (zemřel jako osmiletý), ale jeho maminka svým nápadem pomohla zachránit stovky životů nemocných po něm…