Klárka

     Má kamarádka má tříletou dcerku Klárku. Zůstala s ní po smrti manžela sama a vzorně ji vychovává. Nemá už ani rodiče a rodiče jejího manžela bydlí až na druhé straně republiky. Když musela nedávno na 3 dny do nemocnice, hledala někoho, kdo jí Klárku pohlídá.

Sama mám už třináctiletého syna a Klárku znám od jejího narození. Proto jsem se nabídla, že hlídání tři dny zvládnu. Dokonce jsem se moc na malou princeznu těšila. Kamarádka mě upozorňovala, že Klárka je ještě hodně nesamostatná a vyžaduje stálou pozornost. Ráda si hraje s dospělými a upoutává na sebe pozornost. „To zvládnu,“ chlácholila jsem kamarádku. Vždyť jsem holčičku dobře znala a věděla, čím ji zaujmout a potěšit.

     Naplánovala jsem Klárce program vhodný k jejímu věku, vytáhla ze skříní i ze sklepa dávno vyřazené hračky po synovi a uvítala malou návštěvu. Také jsme si zašli všichni tři na pohár do cukrárny a na dětské hřiště. Vyřádili jsme se všichni. Návštěva byla zpestřením všedních dní. A syn mi hodně pomáhal zabavit svou malou kamarádku. To odpoledne jsem byla domluvená se známou, která pracuje ve velkém Zverimexu, že ji s Klárkou navštívíme. Klárka miluje zvířátka, ale doma žádné neměla. Kamarádce se zatím zdála na domácí mazlíčky malá.  

     Kamarádka nás uvítala a do výběhu v prodejně pustila pro holčičku zakrslé králíky, křečky a morčátka. Holčička si hrála se zvířátky a my měly čas si v klidu popovídat. Pak Klárka přišla k nám, zatahala mě za rukáv a spustila: „Teto, kup mi křečka.“ „Nemůžu, Klárko, až se vrátí maminka, poprosíš ji, jestli křečka můžeš mít.“ „Ale já chci křečka!“  duplo si děvčátko a popotáhlo nosem. Se známou jsem jí nějakou dobu vysvětlovala, že nemůžeme zvířátko koupit bez maminky. Holčička se nakonec uklidnila, vrátila se k výběhu s hlodavci a zase si hrála. Najednou sebrala baťůžek, s kterým jsme přišly, chytla mě za ruku a s důrazným: „Teto, jdem,“ mě táhla pryč. Rozloučila jsem se se známou, pobavenou tím, jak si mě malá ochočila, a zamířily jsme domů. Chtěla jsem se ještě zastavit u houpaček, Klárka se ale těšila domů, kde si prý bude hrát v pokojíčku s hračkami. Doma se malá zavřela do pokojíku, že si bude hrát. Syn šel do zájmového kroužku a já měla spoustu času sama na sebe. Trošku jsem uklidila v kuchyni a zavolala jedné známé. Pak jsem nahlédla do pokojíku. „Klárko, mám si hrát s tebou?“ ptala jsem se asi po hodině. Tu hodinu jsem o malé ani nevěděla. „Ne, teto, budu si hrát sama,“  švitořila Klárka. Doběhla si do kuchyně pro jablíčka, na která měla chuť, a zase se dveře zavřely. Divila jsem se, jak je samostatná a hodná. Pravý opak toho, na co mě její maminka připravovala. Po několika hodinách volala známá ze Zverimexu, že po našem odchodu uklízela hlodavce a jeden křeček chyběl. Že by Klárka? Nechtěla jsem hned na holčičku uhodit. Proto jsem šla nejdřív pro baťůžek, který malá měla s sebou na procházce na svačinu. Na dně baťůžku jsem zahlédla pár kuliček, které po sobě křeček zanechal. Když jsem pak vletěla do pokoje, Klárka schovávala za zády plastový domeček pro panenky. „Co to máš, Klárko?“ „Nic, teto. Domeček, hraju si s panenkami,“ ukázala malá plastový domeček. Když jsem se domečku zmocnila, nahlédla jsem dovnitř. V domečku ležel v plastové vaničce v koupelně pro panenky křeček a spokojeně chroupal jablíčko.

     Kamarádka se nakonec s křečkem smířila a Klárka má památku na to, jak jsem ji hlídala. O křečka se poctivě stará. Tak poctivě, že dokonce ke křečkovi, vlastně k paní křečkové, pořídily obě holky ještě křečka a oba měli spoustu malých křeččích dětí. To bylo vysvětlování, když jsem pak já musela zdůvodňovat synovi, že křečka mít doma nemůže. Máme psa, a i toho musím často venčit sama.

pegonela – čtenářka

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10