Knížka cestovatelka

Při rozhodování, že tady napíšu nějaký článek, jsem se ani minutu nemusela rozmýšlet, který příběh napíšu. A že jich mám spoustu :) A vězte, že není vymyšlený ...

Zaměřila jsem se na tento téma proto, že jsem pravá knihomolka, i když na to moc nevypadám. Knihy jsou pro mě ,,sešitky na relaxaci". Knihy jsou součástí života snad všech lidí. I těch, kteří se jim vyhýbají. Vždyť nás provázejí první třídou, školkou,předškoláckým věkem ... tak proč na ně později vždy zanevřeme? Nojoo... díky televizi :((

Neznám lepšího podzimního odpoledne, než v knihovně. Probírat se novotou vonícími knihami a vychutnávat si to ticho. Knihovna na mě působí jako svatyně, která je nabitá vědomostmi, zábavou, relaxací a různými novinkami, které lze zakoupit v knihkupectví, ale samy usoudíte, že s pouhým sedmdesáti korunovým poplatkem ročně, je to úžasné.

Jednoho dne jsem si půjčila knížku - životopis Evy Braunové. Kniha byla opravdu hrubá a těžká. Měla přes 700stránek. Vlekla jsem se s ní, společně se Švejkem, domů. Doma jsem s oddechnutím odložila těžkou tašku a šla si uvařit čaj. Venku bylo sychravé počasí a já se velmi těšila na to, až si s knížkou a čajem zalezu do obýváku. Konečně jsem byla připravená a vydala jsem se pro knížku.

Ale co nevidím...a to doslova... knížka Evy Braunové v tašce nebyla. Kulila jsem oči, tašku přetáčela ze všech stran, ale v tašce byl jen ten Švejk. Usoudila jsem, že jsem ji asi nechala v knihovně a tak jsem se znovu oblékla a utíkala na zastávku. Na zastávce jsem musela v dešti čekat na autobus, který nejel a nejel. Po chvíli jsem to vzdala a rychlým tempem jsem se vydala do knihovny.

Cesta mi trvala asi45 minut. Celá zmáčená jsem doběhla do knihovny, ale kniha tam nebyla. Knihovnice prohledala snad každé místečko a sdělila mi, že pokud ji nenajdu, budu platit velmi drahý poplatek, protože tato kniha je velmi drahá atd atd atd... S očima navrch hlavy jsem prohledala okolí knihovny.

Uvažovala jsem, kde jsem ji mohla nechat nebo vytratit, ale vůbec nic mě nenapadalo. A taky mi bylo divné, jak jsem mohla ztratit, tak tlustou knížku. Vrátila jsem se tedy, celá promočená, domů a smířila se s tím, že je zkrátka po knížce. Dávno studený čaj jsem dala do mikrovlnky a zklamaně se vrhla na Švejka. Uběhl asi týden a musela jsem odjet na internát do Vsetína. Žiju sice v Ostravě, ale ve Vsetíně studuji.

Počasí bylo stále na bodě mrazu a nálada také, protože jsem netušila, kde seženu peníze na tu knížku. Rodičům jsem to raději ani neříkala. O dva dny později při jedné obzvláště nudné hodině, si mě nechal zavolat ředitel do kanceláře. Za měsíc jsem měla odjíždět na stáž do Itálie a tak se mnou chtěl probrat poslední nutnosti.

,,Posaďte se zatím, prosím, jen si ještě odskočím", sdělil mi. Sotva se zavřely dveře, začala jsem si prohlížet stěny, na kterých visely krásné obrazy, police s egyptskými soškami apod. Najednou mi pohled ulpěl na tlusté knize na stole. Zděsila jsem se a s otevřenou pusou jsem myslela, že odpadnu.

TO JE MOJE KNIHA! Chvatně jsem ji otevřela a ...ANO, vevnitř bylo razítko Městská knihovna Ostrava. Sotva ředitel dorazil zpátky, zeptala jsem se ho, odkud tu knížku má. Byl samozřejmě nadšený mým zájmem a snažil se mi vysvětlovat něco o tom, co se dočetl, ale já ho nevnímala a snažila jsem se z něj dostat odkud ji má. ,,Aaale, to jsem našel doma na stole... je asi dcery. Zaujala mně, tak jsem si ji půjčil." Dívala jsem se na něho, jako by spadl z nebe a začala mu vysvětlovat celou situaci. Zpočátku mi nevěřil, protože mu připadalo absurdní, kde by se u nich doma vzala knížka z Ostravy.  Ale slíbil, že se dcery zeptá a na druhý den mi dá vědět.

Samozřejmě jsme to potom se spolužačkami probraly a snažily se tomu přijít na kloub. Druhý den ráno si mě nechal ředitel tedy zavolat a spustil: ,,No měla jste naprostou pravdu. Ta knížka je opravdu od vás z Ostravy" ...
Z kanceláře jsem se vypotácela až po hodině a s knížkou v ruce. Myslela jsem, že umřu smíchy, protože tohle se opravdu nestává často. Teď Vám tedy popíšu cestu knížky :)

Sotva jsem si v knihovně sbalila knížky a vyšla před knihovnu, potkala jsem svou známou z prváku a zakecaly jsme se. Sedly jsme si na lavičku u knihovny, abychom pořádně probraly novinky. Zatímco jsme si povídaly, tak taška stála kousek vedle mě a zvědavý bezdomovec ji okukoval. Nevěnovala jsem tomu pozornost, protože jsem věděla, že by si nedovolil přijít až k nám a stejně jsem tam měla jen ty dvě knížky.

Jenže nějakým způsobem se k ní opravdu dostal a vytáhnul z ní tu knížku. Určitě byl zklamaný, že nevytáhnul například peněženku, ale zřejmě se mu zalíbila. Dcera ředitele vyprávěla, že se zrovna vracela kolem půlnoci z akce a míjela s kamarády bezdomovce začteného do velmi hrubé knížky a s kelímkem kávy z automatu v ruce. Samozřejmě jim to v podnapilém stavu přišlo směšné a tak si z něho začali utahovat. Ten se chtěl pochlubit a tak jim začal knížku předvádět. Dceru ředitele knížka natolik zaujala, že se ho zeptala odkud ji má a zda by si ji nemohla vzít. Že by si ji ráda přečetla. Bezdomovec se sice vykrucoval, ale když mu řekla, že si ji koupí za padesát korun, souhlasil. Tak druhý den dojela s knížkou až domů a tam ji nechala na stole v kuchyni. A dál už to znáte. Ještě, že mám zvídavého ředitele, který se v práci nudí :)

Knížku jsem přečetla a spokojeně ji jela vrátit. Knihovnice byla spokojená a já taky. I když jsem nemohla nezachytit její poražený pohled, který napovídal, že se na mě chtěla vyřádit a jako mladé holce mi vyčinit :)

Takový příběh mi samozřejmě téměř nikdo nevěří, protože je malá pravděpodobnost, že by se kniha dostala tak daleko, ale opravdu se to stalo. Takže si z mého článku vezměte ponaučení, že nejen peníze, ale i knížku, byste si v dnešní době, měli hlídat jako oko v hlavě. Nikdy nevíte, který bezdomovec se zrovna bude nudit :)

Doufám, že Vás článek pobavil a ponaučil. Taky věřím, že dámy, které ještě nejsou zaregistrovány v knihovně, jsou navnaděné úvodem článku a hned zítra půjdou nejbližší knihovny okouknout :) Tak se mějte hezky a knihomolkám zdar :P